Tak tohle lehké nebude. Po dohrání hry (nebo odehrání její velké části) mám většinou jasno, v jakém duchu se bude nést recenze. V případě 35MM nevím, zda ji mám vychvalovat, nebo rozcupovat. Zda ji doporučit, nebo ne. Vlastně ani nevím, do jakého žánru ji mám zařadit. Začnu tedy jednoduše – fakty. Za titulem stojí ruský autor Sergei Noskov. Ten na sebe vzal heroický úkol, protože hru sám navrhl, naprogramoval v Unity a vytvořil grafiku. 35MM zabere zhruba 4-5 hodin času a vzhledem k její různorodosti je to prostě výkon hodný obdivu.

Její silnou stránkou je, že vůbec nevíte, co máte očekávat. Úvod je poměrně vágní a s jistotou víte pouze to, že hrajete za zarostlého muže a s druhým společníkem se vydáváte na cestu skrze ruský venkov. Atmosféra už ze začátku leccos naznačuje a brzy se dozvíte, že svět postihla neznámá epidemie s vysokou úmrtností. Hra nabízí postapokalyptické výjevy, za které se nemusela stydět ani série Stalker nebo Metro. Žádné zombíky ale nečekejte. Největší hrozbou jsou, jak už to tak bývá, samotní lidé.

35MM

Chválit technické zpracování příliš nemůžu, protože na titulu je práce jednoho člověka znát. Modely jsou hranatější, textury neostré a svět není tak vymazlený, jako když se na něm může vyřádit skvadra grafiků a designérů. Sergei ale dokázal vhodným nasvícením a použitím mlhy vytvořit velmi atmosférické okamžiky. Taková jízda na drezíně patří mezi silnější sekce hry, i když je nejméně interaktivní. Prostředí postapokalyptického ruského venkova rozhodně ve hrách často nefiguruje a 35MM má onu nezaměnitelnou a lákavou příchuť her z východního bloku, kterou žádný titul ze západu nedokáže napodobit.

A já si první hodinu náležitě užíval. Hraji adventuru? Svět ale není úplně lineární, mohu se odchýlit od cesty a prozkoumávat opuštěné domky v okolí. Občas v nich nalézám jídlo, baterie do svítilny či lékárničku. Hraji tedy akční hru na způsob Stalkera? K dispozici mám fotoaparát, pomocí něhož si mohu dělat momentky z cesty. Vzpomínám na Firewatch a říkám si, zda také patří k jednomu ze zdrojů inspirací. A pak mě napadá, že se možná bude jednat hororovku. Nejsem si jistý a proto se těším, čím mě hra překvapí. Atmosféru má také díky povedenému nazvučení hezky hustou.

Po dohrání jsou odpovědi na mé otázky zřejmé. 35MM má od každého něco. Má adventurní části, kdy musíte vyřešit nějakou hádanku. Má „walking simulator“ části, kdy se nic zajímavého neděje a vy jen následujete svého společníka. Má jednu povedenou hororovou část v tunelu metra. Dokonce si i zastřílíte. Má QTE sekvence. V minihře budete pomocí paklíče otevírat zámek. Jízdu na drezíně jsem zmínil? A craftování.

35MM

Craftování tedy ne, ale nedivil bych se, kdybych na něj někde narazil. Snad už tušíte, proč autora obdivuji. Do své hry toho dokázal nacpat opravdu hodně a důsledek toho je, že hratelnost nikdy neupadne do stereotypu. Tím zakončím chválu. Je čas podívat se na problémy, kterých není málo. Je sice pravda, že hratelnost je rozmanitá, ale autorova roztěkanost také může za to, že žádná myšlenka nemá čas pořádně zazářit. Než si pořádně stihnu užít úvod jako z Tarkovského Stalkera, hra už nasazuje rychlejší tempo a dává mi do ruky střelnou zbraň. Dokonce i ke konci hry do ní můžete nalézt náboje, které jsou úplně zbytečné, protože žádná další střelba se nekoná.

Na několika místech vás také může zabít nastražená past skoro jako z Metra. Natažený drát ovšem přestřihnout nemůžete, takže ho musíte přeskočit, nebo se rozběhnout a explozi utéci. Potíž je v tom, že dohromady jsem narazil jen na čtyři takové pasti, takže neustále zírat na zem a kontrolovat úzké chodby nemá cenu. Popravdě jsem na to také zapomínal, protože se rozhodně nejedná o důležitou součást hratelnosti. A když zemřete, je třeba opakovat úroveň úplně od začátku, neboť se hra až na jednu výjimku ukládá pouze při načítacích obrazovkách.

35MM

QTE sekvence také nefungují nejlépe. Na obrazovce bliká klávesa, ale já vůbec nevím, zda ji mám držet, nebo mačkat. Ať jsem totiž zkoušel cokoliv, nedostal jsem žádnou zpětnou vazbu, co dělám špatně. Musel jsem tedy sekvenci několikrát opakovat abych přišel na to, že mám klávesu vyloženě drtit. A zmíněná šperháková minihra trpí stejným problémem. Vyskytne se ve hře jen jedinkrát, pokyny k ovládání jsou minimální a hned po úspěšném otevření dveří (což mi trvalo několik minut) jsem nucen hledat klíč k dalším zavřeným dveřím, i když mám šperhák pořád v inventáři. Protože logika.

Bohužel i adventurní hádanky nejsou nejlepší. V každém případě jde o hledání nějakého předmětu na poměrně otevřené mapě. Jeden příklad za všechny. Muž, co nakládá autobaterie na vozík, vás požádá o dvě baterie, za které vám dá něco na oplátku. Jako první mě napadlo, že mu prostě vezmu baterie z vozíku a přesunu je o deset centimetrů vedle do připravené ošatky. Nenapadlo by mě, že to půjde. A ono šlo, ovšem to také zablokovalo hru. Chlápek mi nic nedal a já mu do zaplněné ošatky už nic dalšího dát nemohl. Po restartování celé úrovně jsem strávil několik minut hledáním dvou malých baterií v docela velké výseči města. Zajímavé je, že tento úkol má dvě řešení a potřebný předmět lze získat i jinde.

35MM

35MM kromě slabého designu trpí i technickými problémy. Kamera se při chůzi tak moc kýve do stran, až se mi z toho trochu rozhoupal žaludek, než jsem si zvykl. Společník se mi několikrát  zasekl na schodech a když jsem se ho snažil postrčit, fyzika mě katapultovala několik metrů nad zem. Občas jsem prošel dveřmi až na druhý pokus, protože poprvé jsem se zasekl. Anglický překlad je špatný. Někde jsou pravopisné chyby, někdy je použit podivný slovosled nebo nevhodná synonyma.

Dohrát 35MM tedy nebyl žádný med a proto ho nemohu bezmyšlenkovitě doporučit. Nemohu ale ani říct, že by byl vyloženě špatný. Má povedenou hudbu a zvuky, skvělou autentickou temnou atmosféru a rozmanitou hratelnost. Je sice pěkné, že z titulu cítím nadšení a snahu, ale to ho z průměru nevytáhne. Absence bugů a přítomnost lepšího designu by to dokázala. Hodně by mu dále pomohlo, kdyby se autor zaměřil jen na jeden žánr a věnoval mu dostatek pozornosti.

Steam: http://store.steampowered.com/app/466500/