aamfp01

Kde jen začít? Na novou Amnesii jsem se těšil/netěšil. Byl jsem zvědav, co studio The Chinese Room se značkou svede. Dokáží navázat kvalitativně na předchozí díl od jiných vývojářů? Změnu prostředí jsem uvítal s otevřenou náručí, protože hrad z původního dílu mi připadal až příliš sterilní. A hniloba prasečích zdechlin v obrovském stroji plném koleček a ventilů se zdála být originálním a správně temným nápadem. Nemohl jsem se dočkat atmosféry plné strachu a napětí, kterou zároveň také nenávidím. Pokud to cítíte podobně jako já, vězte, že jsem vývojáře proklínal více než Frictional Games. Skřípal jsem zuby a se srdcem v kalhotách procházel zatím nejstrašidelnější Amnesii, která překonává i novou hororovku Outlast (i když ta má přece jen hezčí podlahy).

První, čeho si všimnete je, jak je hra temná. Bez lampy, která nově nepotřebuje olej, pomalu neuvidíte ani na krok. Doplňování paliva bylo možná pro některé skvělým prvkem, jenže zde byste ho spotřebovali galony. Kvůli šetření pak hráči méně prozkoumávali prostředí. Autoři také úplně vypustili škrtadla. Jednak jsem jich v The Dark Descent po kapsách nosil desítky a tudíž neměly žádný přínos do atmosféry, druhak by moc nedávaly smysl, protože A Machine For Pigs se odehrává v roce 1899, takže už v rozumné míře fungují pouliční lampy a světla. Celkově tohle zjednodušení světelného managmentu nepusobí násilně. Naopak to přidává na atmosféře. Ruční lampa sice nic nespotřebovává, ale také nemá úplně nejlepší dosvit. Vše zalévá matným a vlažným zlatavým nádechem. Je příjemné se o nic nestarat a detailně prozkoumávat velmi temná zákoutí. Vlastně to příjemné není. Je to dost strašidelné a o nervy. Samotná tma si prošla také jistou změnou. Tentokrát není úplně černá, ale spíše namodralá. Scéna je pak tmavá, ale se zapnutým SSAO působí stylizovaněji, než tupá čerň v Outlast.

Další ořezávání nepotřebného se dotklo duševního zdraví. Tahle věc je silně individuální a autoři pochopili, že simulovat to zvlášť ve hře ničemu nepřidalo. Hráč to po čase bral jen jako virtuální měřák na způsob zdraví, výdrže nebo many. Místo aby se soustředil na obsah, přemýšlel nad tím, jestli se herní postava zcvokne nebo ne. Navíc hrajete za úplně jinou osobu – Oswalda Manduse. Jeho prací je dodávat vepřové maso okolním obchodům, ale to není vše. V příběhu vězí něco zvrácenějšího. První náznaky zjistíte už v první desítce minut, kdy se Oswald probouzí do opuštěného domu. Slyší pokřikování svých dětí, které ale nikde nejsou. V dálce občas uvidí pohybující se obrys. Jeho děti ho vedou skrze dům do podzemního stroje. A pak zazvoní telefon, kde mu hlas oznámí, že jsou uvnitř a hrozí jim nebezpečí. Cesta do podzemí začíná.

I když jsou jejich hlasy fiktivní, dodají vám pocit klidu. Zvláště pak, když je dům temný a obsahuje spoustu podivností. Proč postele v dětských pokojích vypadají jako klece? Co to na zdech visí za obrazy? Cesta do nitra stroje vede skrze spousty zajímavě vypadajících prostředí. Než se dostanete do nitra Mandusovy továrny, projdete si jeho domem, opuštěnými ulicemi Londýna, kostelíkem,… No a pak také spoustou industriálně vypadajících chodeb plné dřevěných skříní s měřáky, blíkátky a páčkami a bohužel ke konci i nezajímavými temnými prostory, kde hře dochází dech. Na některé lokace ovšem jen tak nezapomenu. V určité části hry navštívíte obytné prostory vašich hlavních nepřátel. V tom okamžiku jsem na ně změnil názor. Dřív jsem se jejich kvičení velmi bál. Tam mi jich bylo spíš líto. Nejsou to jen groteskně vypadající zrůdy, ale nová rasa, připomínající člověka.

Ano, nepřátelé mají mnoho společného s prasatama. Není to spoiler. Už podle jména a zasazení hry se to dalo čekat. Právě jejich stvoření je vsazeno do Oswaldova příběhu za záchranou dětí ze spárů stroje. Hra vede hráče velmi strašidelným okolím skrze lehké logické puzzly, telefonické hovory s tajemným cizincem vědící víc než řekne, rozhovory nahrané na fonograf a bohatě rozmístěné poznámky (čtěte je ihned po zapsání – vztahují se ke konkrétním částem hry). Od The Dark Descent neprošla forma vyprávění skoro žádnou změnou, avšak styl se změnil. Tentokrát není úplně vše vysvětleno a řečeno. Podobně jako Danieli, i Oswaldu se na určitých místech přehrávají vzpomínky. Často jim také sekundují abstraktně laděné monology (a ve stejném duchu psané zápisky). Literárnější směr mnohým připomene Dear Esther, ovšem ne tak volný. Není to na škodu, protože dává prostor vlastní interpretaci. A popravdě, hororu neuškodí trocha hůře uchopitelné omáčky, zvlášť, když hra nativně obsahuje češtinu. I když forma může působit zastarale (protkladem je Gone Home, který z velké části vypráví přímo prostředím), obsahem jsem byl osloven více než první Amnésií, Outlastem a vlastně zatím jakoukoliv hororovkou.

Konfrontací s nepřáteli oproti prvnímu dílu razantně ubylo. Když už na ně narazíte, poznáte to podle blikající lampy. Tu je nejlepší ihned zhasnout, i za cenu toho, že nic neuvidíte. Světlo je přiláká. A jelikož jen tak magicky nezmizí, chtě nechtě je musíte obejít. Naštěstí v takových okamžicích máte trochu více volnosti a lze se jim snadno vyhnout. I jejich typů není moc. Vlastně jen dva. Toho druhého potkáte několikrát pouze na konci hry a jeho přítomnost i vzhled mi přišel trochu přehnaný a hrůzu nenahánějící. V části zatopeného sklepení pak ještě objevíte neviditelnou vodní příšeru. Ano, přesně tu z prvního dílu. Její původ je vysvětlen logičtěji (vlastně si ani nejsem jistý, jestli byla v The Dark Descent vůbec vysvětlena), ale přesto trochu zamrzí čelení už viděnému. Alespoň před ni budete utíkat v daleko kratší pasáži, než dříve. Celkově jsem měl pocit, že nutností stanout neozbrojen proti nepříteli mohlo být víc.

Atmosféra je budovaná hlavně strachem z neznáma, nenadálými událostmi (probouzející se stroje vydavají celé škály hrůzných zvuků) a vše obklopující tmou. Když pak se stáhlým zadkem jako na vyšetření prostaty pomalu postupujete chodbou a říkáte si, že jste nikoho už dlouho nepotkali a najednou někde nad vámi zakvičí příšera a vzduchem projede zvuk padajícího železa, je to na infarkt. Horší je, že lampa se rozblíká jen na okamžik. Čekáte nejhorší, ale nikde nic. Naštěstí autoři měli dostatek pochopení, takže nepřipravili žádné vyskakovačky. Když je něco za rohem, poznáte to včas.

Už se dlouho nestalo, že bych u hry chválil zvuky. Zde jsou prostě dokonalé. Tak bohatou škálu už jsem dlouho neslyšel. Desítky druhů vrzání, hučení, bouchání, lomození, rachtání, šotoření, syčení, vrčení, kvičení, chrochtání,… Snad nikdy se nedostanete do absolutního ticha. Velmi to přidává na atmosféře. To ostatně i grafika. Frictional Games připravuje novou verzi svého interního enginu pro tajný projekt, ale i tato postarší verze HPL Engine 2 má co ukazovat. Textury jsou ostřejší, kovy lesklejší a jelikož se mnoho detailů utopí v temnotě, prominete fakt, že pořád nedosahuje kvalit Unreal 3 enginu, takže vizuální porovnání s Outlast hra prohrává. Autoři se nevyhnuli také používáním už hotových modelů z minulého dílu. Většinou to ani znatelné není, takže to nebudu brát jako zápor. U hudby se též pozastavím. Kde jinde vedle sebe uslyšíte minimalistické drnkání na několik strun a operně zpívané tohle? Soundtrack obsahující 51 stop bude jednou velkou lahůdkou.

Herních puzzlů ovšem nějak ubylo. Možná se mi to jen zdá díky absenci inventáře, takže veškeré předměty přenášíte ručně a nedojde na žádné kombinování. Faktem je, že jsou až moc lehké a osekané. Většinu vyřešíte otočením ventilů a posunutím páček. Snižení interaktivity se projevilo i na nich. Sice zamrzí, že už nemůžete použít sudy k zabarikádování dveří, ale otevírání z 90 % prázdných šuplíků mi nechybělo. Při plnění puzzlů by ovšem více aktivního zapojení hráče neuškodilo. Uvedu jeden příklad. K postupu dál musíte v jedné části naplnit pece uhlím. Něco podobného bylo už v The Dark Descent, kde jste si ho ještě museli nabrat lopatou. Jenže tady jsou už připravené kusy a do každé pece musíte vložit dva. U jedné byl ovšem jen jeden kus, takže pro druhý bylo nuté dojít jinam. A to působilo pěkně hloupě, protože okolo byla spousta hromad uhlí se zapíchnutými lopatami. Jenže to byly pouze statické objekty. Trochu tak povedené ovládací schéma (kurzor je jako ruka – při točení kolem musíte dělat kola i myší, otevření dveří znamená táhnutí myší v požadovaném směru, atd.) přichází vniveč.

Asi největší negativum vidím v tom, že poslední hodinu a půl hra ztrácí spád. Procházíte chabě nadesignované monotónně vypadající chodby a navíc potkáte nepřítele, který moc nedává smysl a nejde z něj strach. Také příběh upadá do abstraktní roviny a několik věcí mi nedávalo smysl, podobně jako při prvním (druhém, třetím a čtvrtém) hraní Dear Esther. Až budu hrát A Machine For Pigs podruhé, snad pochytím širší souvislosti a více ocením zakončení. To je mimochodem přeci jen lepší, než v The Dark Descent. Žádný zbytečný souboj s bossem se nekoná.

Čas si vše shrnout. Amnesia: A Machine For Pigs nepůsobí jako regulérní druhý díl série. Trvá jen 6 hodin, což je i tak dostatečné. Nic neinovuje a drží se klasické formy, kterou vytvořili Frictional Games. Hra je původní Amnesii velmi podobná, takže pokud fanoušci překousnou absenci managmentu světla a lehce osekanou interaktivitu, budou se znovu skvěle bát. Je mi jasné, že vyškrtnutí oleje a křesadel také spoustu lidí naštve. Mně to ovšem ani trochu nevadilo. Mohl jsem volněji prozkoumávat prostředí a soustředit se čistě na atmosféru. Ta je opravdu velmi hutná díky nepřekonatelným zvukům a povedeně vytvořenému prostředí. Často jsem musel zavřít oči a vydýchávat se. I když je kontaktů s nepřáteli méně, právě ty mezery jsou o to více intenzivnější. Už dlouho jsem se tak nebál. Je ovšem škoda, že puzzly nejsou propracovanější. Ještě větší škoda je, jak poslední hodinu a půl design prostředí dostává na prdel a příběh se rozuteče do všech směrů. Prostor pro vlastní interpretaci je fajn, ale konzistence jako při startu hry by byla lepší. Znovu, toto bude někomu vadit a někomu zase ne. Celkově ale Amnesia: A Machine For Pigs musím doporučit všem fanouškům hororovek. Je skvělá, i když určitým problémům se nevyhnula.

Web: http://thechineseroom.co.uk/games/amnesia-a-machine-for-pigs/
Steam: http://store.steampowered.com/app/239200