Netradiční horor z pohledu batolete sklidil úspěch na Kickstrateru a to zaslouženě. I v hororovém žánru je jednoduché spadnout do stereotypu. Daylight by mohl povídat. Už jen fakt, že hrajete za nemluvně stojí za pozornost. Na svět se koukáte z takové perspektivy, že i obyčejná lednice v noci vypadá jako vrčící dravec. A to by mohl být zároveň problém. Předpokládám, že hru budou hrát lidé, kteří se už ledniček a kotle ve sklepě nebojí. Jak se tedy studiu Krillbite povedlo hráče vsoukat do malého těla a vystrašit je spotřebiči všedního dne? Kupodivu docela dobře, i když Among the Sleep není úplně takový horor, jaký jsem očekával.

Úvodní minuty vůbec nenasvědčují tomu, co se po zbytek hry bude dít. Narozeninový dort, barevný dětský pokojík, spousta hraček a mluvící méďa. Kromě toho, že je roztomilý, je i vašim společníkem a průvodcem. Většinu času ho nesete na zádech, kde mlčí a občas vám poslouží jako lampička. Je příjemné v hororovce občas potkat živou duši, ať už je to šílenec Red z Penumber či Agrippa z Amnesie. A mluvící plyšák se navíc tématicky do hry velmi hodí. Škoda, že jeho role nemá širší záběr.

Pak ale přijde noc, postýlka se převrhne a chudák medvídek se topí v automatické pračce. Schodiště vypadá delší než obvykle a blesky za oknem vás spolehlivě vylekají. Za skvělou atmosféru může hlavně dokonale zvládnutá zvuková kulisa. Hřmění blesků zní spíše jako hlasité výstřely, dveře vrzají hlasitěji, než je obvyklé a i taková lednice hučí s mnohem větší vervou. Jelikož i nejmenší ruchy zní intenzivně (ne hlasitě, ale mohutně), pořád si hlídáte záda. Překvapí vás nebezpečné syčení, abyste zjistili, že to odfukuje radiátor.

Zhruba za hodinu ovšem projdete dům a na žádnou reálnou hrozbu nenarazíte. Jistě, párkrát jsem nadskočil a jednou skoro infarktoval, ale rozhodně jsem se nemusel přemáhat, abych šel dál, jako třeba v Amnesii a v Outlastu. Nejedná se o čistý strach, ale spíše o nejistotu a následné překvapení. Mohl za to také fakt, že jsem si nedokázal představit nepřítele. Výše zmíněné horory vás postupně na nebezpečí připravují a zároveň toho nevyzrazují mnoho (až na Outlast), takže máte povědomí o tom, čeho se máte bát. Co zlého vás ale může potkat v obyčejném domě?

A pak se dost nečekaně změní prostředí. V chodbě naleznete dvířka, která vás zavedou k malému domku na ostrovu plovoucím v temnotě. Uvnitř se nachází brána, kterou odemknete nalezením čtyř předmětů/vzpomínek na mámu, které získáte po dokončení každého levelu (jak vám medvídek vysvětlí). Among the Sleep z jednoduchého ale funkčního cíle (najít v prázdném domě mámu), zbytečně spadá k mechanickému hledání klíčů, se kterými se vracíte do tohoto hubu.

Ostatní prostředí vypadají odlišně. Budete procházet fantaskně temným dětským hřištěm a hledat sošky soviček, kterými následně převážíte houpačku a po druhé straně vylezete k další vzpomínce. Pak se dostanete do lesa, kde poprvé narazíte na první příšeru. Její výskyt je z počátku skriptovaný, ale později vás může dostat. Poslední vzpomínku naleznete v surrealisticky vypadajícím šatníku, ve kterém je často podlaha stropem a strop podlahou. Jako když se v noční můře uzavřené prostory nereálně natahují a rozšiřují. Také zde narazíte druhou reálnou hrozbu.

Jakmile opustíte dům, ze hry se vytratí její originalita. Ne, že by bylo dětské hřiště nebo les odfláknuté. Každé prostředí má unikátní a hutnou atmosféru, ale tak nějak jsem čekal, že autoři budou spíše hledat nápady, jak vás strašit v rodinném domě. Je to netradiční zasazení a myslel jsem, že bude využito víc. Hodit vás do lesa, to není žádné umění. Vylekat vás lednicí, to už je jiná. Skoro, jako by autorům brzy došly nápady, tak přehodili spínač.

Co se ovšem velmi povedlo je zpracování vašeho charakteru, malého dítěte. Jako v Outlastu, i zde vidíte celé vaše tělo (v pěkném modrém pyžamku). Chůze po dvou je pomalejší a neohrabaná. Běžet sice můžete, ale ne moc rychle a ani moc daleko. Po chvíli upadnete na všechny čtyři. Chůze po čtyřech má své výhody. Je rychlejší a můžete se tak schovávat pod stoly a postelemi. Svět tak vidíte ale ještě z horší perspektivy a nemůžete si svítit medvídkem. Při pohybu opravdu cítíte, že nehrajete za dospělého jedince. Zároveň ale ovládání dobře reaguje na vaše povely.

Among the Sleep klade oproti jiným hororům větší důraz na vertikálnost prostředí. V domě budete lézt po nábytku, abyste dosáhli na kliky. Často vám budou stát v cestě bedny, které musíte překonat a závěrečná mapa vypadá jako bludiště, i když velmi lineární. A o tom hra je. Ne tak moc o hororu a příšerách, jako spíše o nejistotě z prostředí a pohybu v něm. Díky reálnému pocitu z vlastního těla bude myslím hra velmi dobře fungovat ve virtuální realitě. Oculus Rift je podporován a určitě ještě lépe vykreslí dojem toho, jaké je to být malým dítětem. Ale pokud jde o čistý horor a strach z každého dalšího kroku, ten tu prostě není v takové míře, jakou bych od hororu chtěl.

Vzhledem k tomu, že hra jede na Unity enginu, vypadá grafika opravdu pěkně a framerate není tak bídný, jako bývá zvykem. Zvuková stránka je vynikající a stejně tak pocit z toho, že hrajete za dítě. Jsem velmi rád, že hororový žánr se konečně někdo pokusil zpracovat trochu jinak a originálněji. A Among the Sleep mě opravdu bavil. Jen jsem čekal mnohem víc momentů čistého strachu. Ty tu prostě skoro nejsou. Mrazení v zádech a nepříjemný pocit? Ano. Několik lekaček? Ano. Adrenalin, jaký z vás zvládla vyždímat Amnesia? Bohužel ne.

Web: http://www.krillbite.com/ats/

Steam: http://store.steampowered.com/app/250620/