Cradle

Postapokalyptické hry kromě zničených světů spojuje také nevýrazná desaturovaná barevná paleta. I čtvrtý Fallout experimentující s barvami pořád vypadá docela hnědě. Ukrajinské studio Flying Cafe For Semianimals má o budoucnosti jasno. I mongolská step může být plná futuristických technologií, robotických těl a virtuálních realit. Nebojí se míchat dohromady cyberpunková témata se stalkerovskou estetikou rozkladu a to vše zabalit do surrealistické stylizace.

A ono to vše dohromady velmi dobře funguje. Budiž, amnésie není kdovíjak originální úvod do hry, ale má docela dobré opodstatnění, i když se to na první pohled nezdá. První minuty ve hře jsou celkově dost zmatené. Probouzíte se jurtě, jejíž tradičně vypadající interiér doplňují futuristické nástroje a obrovské množství různých písemností. Jejich průzkumem zjistíte, že se jmenujete Enebish a právě jste provedl přenos mysli do umělého těla. To mělo za následek ztrátu paměti. Pokud hned začnete číst všechny ty poznámky okolo, velmi jednoduše se v informacích ztratíte.

Cradle

Prvních několik úkolů se točí okolo zprovoznění robotického ženského těla, které máte na stole. Interakce se světem je velmi jednoduchá a podobná Gone Home. Většinu předmětů můžete uchopit a ty důležité pro splnění úkolu vložit do inventáře, abyste je později použili na jiné předměty. Je škoda, že je nemůžete vracet na svá místa. Snadno tak uděláte v jurtě nepořádek, ale naštěstí se všechny předměty vrátí na své původní pozice, když hru nahrajete.

Hádanky také nejsou nijak obtížné. Většinou se točí okolo hledání určitých předmětů a jejich správného použití. Písemnosti můžete vesele ignorovat, ale byla by to škoda. Nachází se v nich dobrých 40 % informací o světě a jeho historii. Smysl je má číst ale až trošku později, kdy robotické tělo zprovozníte a vložíte do něj vědomí ženy Idy. To vyvolá řadu dalších otázek. I Ida trpí ztrátou paměti, takže postupně zjišťujete její i svoji identitu. Zodpovězeny budou i otázky okolo nepřehlédnutelného zábavního parku, který chátrá ve stepi za jurtou. Právě po několika rozhovorech je dobré začít číst kupy textů. Pak se začnou některé věci vysvětlovat.

Cradle

Cradle si mě zaháčkoval právě svým nevšedním světem, který ze screenů vypadá skoro až snově, ale všechny nevšední výjevy časem vysvětlí. Také nadhazuje spoustu zajímavých otázek a věcí k přemýšlení. Jak lze přenést vědomí do robotického těla a jaké události některé lidi k tomuto kroku vedly? Není nově přenesená osoba vlastně jen kopií originálu? Co se stane, když budou kvality lidí určovány podle čistoty DNA?

Hratelnost ale netvoří jen rozhovory (dobře nadabované), jednoduché úkoly a čtení textů. V rámci získávání nových součástek pro tělo Idy budete pendlovat mezi jurtou a zábavním parkem, kde si zahrajete čtyři minihry. Jste hozeni do arény plné různobarevných krychlí a musíte nasbírat třicet určité barvy. Spojováním speciálních barev je duplikujete a vytváříte plošiny, vaši snahu naopak znesnadňují létající bomby, co krychlové struktury ničí, nebo vytvářejí zdi.

Cradle

Minihry jsou na první dva pokusy docela zábavné a pokud pohoříte, hra vám nabídne jejich přeskočení. Stejně jsem měl pocit, že je nebylo třeba dřenit čtyřikrát. Působí trochu jako levná vycpávka prodlužující kratší herní dobu (já nahrál 9 hodin, ale průměrná je tak 4-6).

Cradle se chlubí otevřeným světem a v jádru je to pravda. Nahrávací obrazovka vás vyruší pouze při vstupu do minihry, ale jinak váš pohyb nic nelimituje. Na druhou stranu je svět docela chudý a jen tři místa jsou pro vás důležitá. Tramvajovou zastávku navštívíte pouze pro pokec s druhou NPC, kterou ve hře potkáte, zábavní park je jen o minihrách a jedině jurta je bohatá na detaily a písemnosti. Do okolní stepi se vydáte dvakrát pro získání několika předmětů, ale nic zajímavého v ní nenaleznete.

Cradle

A to je trochu problém. Vývojářské studio není tak velké, aby si mohlo dovolit vytvořit rozsáhlý svět, ale Cradle si o to přímo žádá. Ze hry je cítit velice promyšlená historie fiktivního světa, ale aby vám předala za těch pár hodin všechny důležité informace, zahltí vás jimi v rozhovorech. Další stručně ukryje v textech. Závěr je Bioshock: Infinite jako vystřižený. Sedíte s otevřenými ústy a přemýšlíte nad tím, co to má znamenat. Někteří ho odsoudí jako uspěchaný a odfláknutý. Zbytek zamíří na Steam fóra přečíst si teorie ostatních a usoudí, že vlastně dává smysl.

Cradle jsem netrpělivě vyhlížel a svým způsobem mě nezklamal. Nabízí velmi svěží a fantasticky stylizovaný herní svět, jehož návštěva za 13 dolarů stojí. Nemohl jsem si ale nevšimnout toho, že si ukousl velké sousto a ne všechny myšlenky stihl uspokojivě rozebrat. Také podporuje stereotyp o ukrajinských hrách a některé jeho rohy jsou trošku hrubé. Nastavení grafiky je omezené na slider stupňů kvalit, fov nezměníte, ovládání je napevno přiřazeno klávesám, textury mohly být ostřejší. S těmito technickými problémy jsem osobně potíž neměl.

Web: http://flying-cafe.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/361550/