Dílem H.P. Lovecrafta, často shrnovaným pod nevyslovitelný pojmem Cthulhu, se inspiruje celá řada videoher. Určité odkazy nalezneme snad v každém druhém hororu, byť je nutné říci, že pokusit se adaptovat konkrétní příběhy si zatím troufl málokdo. Poměrně dobře se to povedlo v Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth z roku 2005. Hra byla sica průměrná v plížení, střílení i hádankách, ale díky děsivé atmosféře a kvalitnímu scénáři jsem na pobyt v rybářské vesničce Innsmouth nezapomněl dodnes. Uvidíme, jak dopadne nedávno ohlášená Call of Cthulhu, kterou připravuje studio Frogwares, jejíž zveřejněné artworky hráčskou obec poměrně zaujaly.

Mezi hry, jejichž autoři se o Lovecrafta pouze otírají a spoléhají na vlastní fantazii, se řadí i Eldritch od nezávislého studia Minor Key Games, tvořeného dvěma veterány, kteří v 2K Marin a Gearboxu pracovali na hrách jako Bioshock 2 či Borderlands. Přesto se jejich prvotina, jak jste si možná stačili všimnout, na první pohled podobá především Minecraftu. Při hraní pak především jeho survival modu, ačkoli Eldritch je hra naprosto svébytná. Její svět je však také složen výhradně z kvádrů, a výjimečně získáte prostředky, jimiž je budete ničit a otevírat si tak nové cesty, případně stavět nové a blokovat nepřátele.

Jedná se o roguelike, se vším, co k této herní odnoži obvykle patří. Náhodně generované úrovně a permanentní smrt, která vás vrátí zpět na rozcestí herních světů, do obrovské, surrealisticky vystavěné knihovny. Z ní se skrze postupně zpřístupňované portály v podobě levitujících knih vydáte celkem do čtyř míst, děsivých uzavřených kobek plných nepřátel kdesi mimo prostor a čas. Vaším úkolem v nich je pouze projít na konec, přes deset či patnáct pater, až na samé dno. Extra šikovný hráč, kdyby ten úkol pojal jako speedrun, by to v každém z nich dokázal možná za pět minut.

Nepočítejte, že by se vám něco takového mohlo dařit od začátku. Naopak. Jestliže první svět, přestože už tam se potulují spousty nepřátel, projdete docela snadno, zatímco se budete za pochodu učit poměrně jednoduchým principům, počínaje druhým světem obtížnost prudce stoupá, a přestože lokace nejsou příliš rozlehlé, může vám trvat celé hodiny, než se jimi úspěšně prokoušete. Budete se schovávat, plížit, utíkat a vyhýbat se pastem. Sbírat zbraně střelné i chladné, výbušné a vrhací, klíče, které odemknou některé z mnoha zamčených dvěří, postupně se objeví i předměty zvyšující počet životů (vaše postava však vždy zůstane křehká), a artefakty, za které budete nakupovat v několika řídce rozmístěných obchodech. U soch lovecraftovských příšer dokonce najdete několik speciálních schopností, jako užitečný teleport, či hypnotizování nepřátel, kteří pak bojují na vaší straně.

Hra je docela dobře vybalancována, značně obtížná, a vyplatí se neztrácet ani na vteřinu pozornost. Podobně jako FTL umí být pěkně nevyzpytatelná v tom smyslu, že sebemenší chybička může mít naprosto fatální následky. Daří se vám, dostali jste se daleko, máme dost zásob a už už se vidíte, jak sbíráte finální orb a otevíráte dveře do další lokace, když v tom uděláte jeden neopatrný krok, spadnete na bodáky, jež vám seberou polovinu života, okolo jsou najednou příšery, vystřílíte spoustu munice a v tu chvíli je jasné, že těch posledních několik pater to bude pořádný nervák.

Pak oceníte fungující systém plížení, schovávání se a vyklánění zpoza rohů, kdy můžete teoreticky postupovat tak opatrně, jako v prvních dílech Thiefa. Zvlášť jeho druhý díl připomenou strašidelní nepřátelé, u kterých autoři pořádně popustili uzdu své fantazie. Obří tučnáci, chodící ještěři a sloni útočící na dálku, poletující oční bulvy. Některé dokonce nemůžete zabít a jste odsouzeni k neustálým útěkům. Nejnebezpečnější jsou smrtící sochy, v podstatě převzatí Weeping Angels ze seriálu Doctor Who. Ty stojí zdánlivě nehybně, ale jakmile se na ně nedíváte, ve zlomku vteřiny se přesunou k vám a praští vás po hlavě. Když jsem se s nimi prvně setkal v uzavřeném bludišti úzkých chodeb, byl to nervy drásající zážitek.

Hra tedy velice dobře funguje, jak akčně tak stealthově, je zábavná, netrpí nějakými technickými nedodělky či bugy a na pár hodin vás zvládne zabavit. Bohužel, jak jsem již zmínil, budete neustále procházet ty samé lokace znovu a znovu, a přestože jsou náhodně generované, pro značnou vizuální strohost vypadají prakticky pořád stejně. Zbraní a všech předmětů je také poměrně málo, a téměř ihned se začnou opakovat, a již poměrně brzy víte, že už vás od hry žádné překvapení nečeká. Odemknete tedy všechny světy a pak ji pravděpodobně odložíte. Když už neobsahuje příběh, slušelo by jí alespoň více obsahu a tím pádem větší trvanlivost (od zmíněného FTL by se Eldritch mohl učit). Ovšem nenechte se mýlit, alespoň projít všemi světy je pořádná výzva a mělo by vás to bavit.

Web: http://www.eldritchgame.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/252630/