GoneHome03

Nejprve si něco vyjasněme, dobrá? Gone Home není horor, nejsou v ní lekačky ani dlouháni v oblecích, nejsou v ní bouchačky, krev ani ufouni. I když autoři hru popisují jako nenásilnou příběhově laděnou adventuru, nepomáhá to a na Steamu si dokonce někteří hráči stěžují, že to není horor. Ne, není a nikdy ani neměl být. Gone Home je velmi podobný Dear Esther, ovšem více interaktivní. Jednoduše vám dává možnost pohybovat se v 3D prostředí a příběh nasávat skrze zanechané vzkazy, poznámky a dopisní korespondenci tempem, které vám samotným vyhovuje. Staví způsob, jakým jsou hry vytvářeny, úplně naruby. Tento interaktivní příběh je svěží a žádá si po hráči opravdové zaměstnání mozku, i když i on má své mouchy.

Gone Home začíná, pokračuje a končí v domě. Klasickém obyčejném rodiném domě, který snad zaujme jen svojí velikostí. Každé patro má vlastní kuchyň i koupelnu a dokonce tu máme i pokoje pro hosty. Když se naše hlavní hrdinka Katie Greenbriar vrací domů z delšího výletu po Evropě, čekají na ni dvě překvapení. Pro ni je tento dům neznámý, protože po odjezdu z domova se sem její rodina nově přestěhovala. No a nikdo není doma. Na zamčených vstupních dveřích visí vzkaz od její sestry Sam, která v něm vzkazuje, že odešla a nechce, aby někdo zjišťoval kam. Naštěstí je Katie stejně jako vy zvídavá, takže šmejděním po pokojích a čtením různě poházených vzkazů všemu přijde na kloub. A znovu pro jistotu upozorňuji, že v tom nemá prsty žádné nadpřirozeno ani mystično, i když slušnou atmosféru hra má. Po překročení vstupního práhu jsou všechny místnosti temné, dokud nezačnete zapínat světla. Některé mají vinou staré elektroinstalace tendenci blikat a čas od času uslyšíte nepříjemné vrzání dřevěných podlah, jako by po nich někdo chodil. Venku taky zuří bouřka a okna čas od času projasní blesk.

Jakmile překonáte lehkou hádanku „kde najít klíč od vstupního vchodu“, je už skoro celý dům přístupný vašemu pohybu, s vyjímkou několika zamčených dveří. Metody interakce jsou na základní úrovni. Kliknutím zapínáte lampy a vypínače osvětlení, otevíráte šuplínky, zobrazujete papírové dokumenty a uchopujete drobné předměty. S těmi pak lze ještě držením pravého myšítka libovolně otáčet a najít tak třeba vzkaz připnutý na druhé straně knihy. Při takové interakci se také může spustit dabovaný komentář Sam, který její příběh osvětluje konkrétněji. Je to trochu divné, protože se tyhle komentáře spouští „jen tak“ při určité akci. Nejsou přiřazeny žádnému diktafonu nebo psanému vzkazu. Alespoň nejsou tajemné jako v Dear Esther, ale vysvětleny jsou tím, že Sam se své sestře (tedy vám) vždy se vším svěřovala, a tak to dělá i teď v její nepřítomnosti formou těchto deníků.

Jak už jsem napsal, Gone Home je hrou naruby. Obecně je prostředí vytvořeno tak, aby odpovídalo příběhu a dokreslovalo ho. Zde je ovšem samotné prostředí detailně stvořeno tak, aby příběh vyprávělo. Nechci jít příliš do detailů, ale nebude snad velkým spoilerem napsat, že matka Katie pracuje jako lesník a otec je spisovatelem. Konec konců, tyto fakta zjistíte hned z počátku hry. Jde ovšem o to, jak je zjistíte. Po nahlédnutí do dvířek ve vstupní hale objevíte šatník s visačkou, na které stojí matčino jméno a profese. Když pak dál ve hře objevíte dopisy se znakem oné lesnické společnosti, automaticky si budete jejich obsah přiřazovat k dané osobě a odhalovat náplň její profese. Až naleznete dopis adresovaný otci s nepříjemnou zprávou od vydavatele o ukončení spolupráce, buďte si jisti, že na zemi se povaluje pár pohozených skleniček od alkoholu. Prostředí je vypravěčem a vyžaduje vaši pozornost. Ovšem odhalování života rodičů je spíše jen takovou omáčkou. Hlavním chodem je zjišťování toho, co se stalo se sestrou.

Příběh hry je zasazen do devadesátých let a tak se nedivte, když různě po domě budete nacházet přehrávatelné kazety s undergroundově punkovými písničkami, co Sam poslouchala. Její pokoj je pak přímo informační studnicí. Ve skříni pohozené cartridge od videoher, pod skříní lístek s pohyby Chun-Li, v šuplíku hudební magazín a všude se povalující ručně psaná korespondence s kamarádkou. Mnohé to vyzradí o povaze sestry a právě důvod jejího odchodu je tím nejpřirozenějším, co jsem v herních příbězích zažil.

Aby tohle celé „zjisti si sám“ fungovalo, autoři z The Fullbright Company (z nichž někteří pracovali na DLC Minerva’s Den pro Bioshock 2) vložili mnoho námahy do tvorby detailů. Ty různé vzkazy a dopisy, o kterých tak často hovořím, jsou z velké míry psané rukopisem. Každá osoba má svůj specifický styl písma. Často jsou doplněny o různé kresby a skeče. Těžko očekávat na psacím stroji psanou esej od mladé dívky, co si pod lavicí píše s kamarádkou. Stejnou detailností oplývá každá místnost. Ani vás nepřekvapí, když u rodičů v šatníku nechtěně naleznete prezervativ a ve skříňce v koupelně vložky a tampony. Pak je radostí jen prolézat kuchyni, kde každá značka cereálií či každá plechovka s různým druhem fazolí má svůj vlastní obal. I když samotné herní modely jsou trošku hranaté, vynahrazují vše textury ve vysokém rozlišení. Na odznáčcích bez problému přečtete jméno skupiny a z televizního programu vyčtete, že zítra poběží Červený trpaslík a Walker, Texas Ranger. A hele, někdo si tu červeně zakroužkoval Akta-X. S trochou dedukce dokonce poznáte, kdo.

Jelikož je vám skoro celý dům přístupný hned po spuštění hry, budete nalézat informace, které spolu možná na první přečtení souviset nebudou. Jednoduše si je musíte zapamatovat a skládat si tak pohled na svoji rodinu jako puzzle. Když naleznete další střípek, 1+1=2. Aha, tento dopis byl asi adresovaný mámě, protože tenhle znak byl i na její vysačce. Dostala přiděleného nového zaměstnance. A na tomhle hodnotícím dokumentu mu dala ty nejlepší známky a pochvalu. Může to znamenat, že by….? Další nelezené indicie to mohou jak vyvrátit, tak potvrdit. Právě tohle „paralelní“ prozkoumávání je na Gone Home nejlepší. Z mnoha nových her jsem zvyklý, že příběh se do mě hrne lineárně jen jednou cestou. Takže jsem měl z počátku problém vše vstřebávat a navyknout si. Jenže není kam spěchat a kdykoliv se můžete vrátit a dát si dvě souvislosti dohromady. Pak se dostaví skvělý pocit, pramenící z vlastní chytrosti, i když se veškeré písemnosti válí všude na očích.

Právě ta okatost občas působí divně. Jenže kdyby vývojáři ukrývali dopisy a poznámky důkladněji, hráč by pak byl zase zmatený. I když jsem si tento netradičně vedený zážitek užil, přesto jsem na něm nalezl pár drobných chyb. Hra umožňuje v nastavení zapnout přepisy veškerých textů z papírů. To se samozřejmě hodí, když nějaké naškrábané slovo nemůžete přečíst, nebo pokud neumíte anglicky a potřebujete překlad. Všiml jsem si, že v některých případech, kdy je textu mnoho, je přepis zkrácen, protože se celý na obrazovku nevejde. Rozhodně bych uvítal dynamické okno, které bude svoji velikost měnit. To zde, kdo ví proč, ale není. Hra je také docela náročná na hardware. Na plné detaily jede se stejným počtem snímků za vteřinu, jako Metro Last Light na plné detaily, tedy 30-40 s občasnými propady na 25 fps. Gone Home sice má textury ve vysokém rozlišení, ale jako nejnovější Metro nevypadá ani zdaleka. Přisuzuji to použitému enginu Unity. Nejsem si jistý proč, ale hezčí grafiku a plynulejší chod mají vždy hry v Unreal 3 enginu.

A pak je tu ještě jedna věc – cena. Ta je na Steamu nastavena na 487 Kč a to prostě nekoresponduje s herní dobou a rozsahem hry. Speedrunem se na konec můžete dostat do deseti minut. Poctivé čtení všeho pak zabere jen něco okolo dvou hodin čistého herního času, maximálně tři. Tady už se nedá argumentovat lístkem do kina nebo odřeknutím si dvou krabiček cigár. Za takovou cenu prostě čekáte něco víc, než jen statický level. Příběh je na poměry her velmi dobrý, ale spíše jen díky své přirozenosti. Jestli rádi čtete knihy, tak na vás sice zapůsobí, ale konečný dopad nebude velký. Jelikož takto zpracovaných herních povídek moc není, budu znovu porovnávat s Dear Esther. Nejen, že byl o více než polovinu levnější (179 Kč), ale vypadá daleko lépe a dává prostor pro vlastní interpretaci obsahu. I teď asi po desátém dohrání v něm objevuji vždy něco nového, nehledě na neuvěřitelný relaxační potenciál jeskyní. Gone Home je ovšem jen na jedno příjemné krátké odpoledne s kávou. Toť vše.

Poslední přkážkou bude pro některé nutnost dobré znalosti anglického jazyka. Texty pro překlad jsou volně dostupné, takže vytvořit češtinu by neměl být problém. Momentálně ale dostupná není a jak jsem napsal, přepisy jsou zkrácené, takže raději dávejte při hodinách angličtiny dobrý pozor. Textů je hodně a ne vždy jsou jednoduché na pochopení. Dokoce jsem jednou musel Alt+Tabnout na slovník, což už jsem hodně dlouho neučinil. Jestli tohle ani samotná cena a rozsah hry pro vás není překážkou, pak nevidím jediný důvod, proč Gone Home nedoporučit. Jedná se o skvělý osobní příběh, obalený do pěkného audiovizuálu. Pokud jste prožívali mládí v devadesátkách, pak jistě oceníte spoustu drobných detailů pocházejících z této doby. Neočekávejte žádné komplexní herní mechaniky. Chodíte, otevíráte dveře a šuplíky, čtete. Vše se pak formuje v hlavě. Ostatním bych pak radil počkat na nějakou slevu. Samotného herního obsahu je prostě málo. Gone Home má díky své formě velký potenciál, ale bohužel v něm nic navíc není. Je to statická krátká příjemná audiovizuální povídka za neadekvátní cenu.

Web: http://thefullbrightcompany.com/gonehome
Steam: http://store.steampowered.com/app/232430