Gunpoint

Gunpoint je stealth skákačka Toma Francise, který je zároveň redaktorem PC Gameru a na své hře pracoval ve volném čase po tři roky. Je docela škoda, že výsledným dojmem působí Gunpoint chudě a nevyužitě, i když je ve svém jádru zábavný.

Hrajete za špióna na volné noze, Richarda Conwaye, který se bohužel nechtěně zaplete do vraždy jedné dívky. Aby ze sebe setřásl podezření, musí vymazat ze serverů několik kamerových záznamů, které dokazují, že byl na místě činu. Bohužel netuší, že se tím zaplete do soukromé války dvou firem vyrábějících zbraně a bude muset pomáhat samotnému vedoucímu policie vyšetřovat korupci ve vlastních řadách.

Ve dvacítce misí se tedy budete vloupávat do budov a hackovat v nich počítače. Nicméně samotné budovy jsou dobře zabezpečeny. Conway sice nosí obyčejný hnědý baloňák, ale jeho Hyperkalhoty Bullfrog mu umožňují vykonávat opravdu vysoké skoky. Díky nim po pádu z pětipatrové budovy nehrozí změna tvaru páteře do tvaru W a často se dovnitř dostane skokem skrze okno. Ne vždy je vše jednoduché a občas jsou okna prostě vysoko, nebo vůbec.

Crosslink v akci

Na řadu pak přichází zařízení Crosslink, které ukáže, jak je elektroinstalace propojená a dokonce umožňuje staré spoje rušit a vytvářet nové. Není tedy problém si přepojit vypínač světel na dveře, které tak půjdou snadno otevřít. V každém levelu je také několik typů policejních jednotek. Na řadovou hlídku jde skočit a omráčit ji úderem do hlavy, ale těžkooděnci už se tak lehce knokautovat nenechají. Pak je nutné vymyslet lepší taktiku. Třeba propojit spínač se zásuvkou, která pak dává šoky a omračuje. Nebo ho někam zavřít či obejít, pokud to jde. Posledním typem jsou profesionálové v kvádru, kteří skvěle vidí i ve tmě a nenechají se vystrašit namířenou pistolí.

Ano, i zhasínání světel zde může být taktickou výhodou. Pokud je zhasnete, hlídka dojde k nejbližšímu vypínači. Ten pak podle situace můžete připojit na blízkou zásuvku, nebo dvěře, které se prudce otevřou a nebohého strážníka omráčí. V pozdějších levelech jste ovšem omezeni tím, že budovy mohou mít několik barevných okruhů, které spolu nejdou spojit a některé nebudou fungovat vůbec, dokud nenajdete příslušně barevnou pojistkovou skříň, kterou nenapíchnete.

Jednotlivé prvky spolu souvisí, takže je vhodné a i nutné řetězit jednotlivé části. Představte si situaci, že stojíte před zamčenou budovou. Uvnitř chodby přechází strážník, který zároveň prochází skrze detektor pohybu. Ten je možné propojit s výtahem. Nad výtahem je detektor hluku, který barevně ladí se  vstupními dveřmi. Stačí tedy propojit detektor pohybu na výtah. Ten se díky strážníkovi spustí a přijede do patra. Detektor hluku ho uslyší a otevře vám dveře. Bohužel takových kombinací moc není a v misích se často opakují ruzné jednodušší variace na otevření dveří. Průchod skrze levely je také linární.

Jednotlivé upgrady

Aby Gunpoint neupadl brzy do stereotypu, za splněné mise dostáváte peníze na nákup lepší výbavy, jako je tichý skok skrze sklo, možnost propojit zbraň jako spínač, revolver, nebo vykopávání dvěří. Navíc lze vylepšovat vlastnosti superkalhot, takže na konci hry není problém přeskočit menší třípatrový dům. Bohužel je upgradů málo a velmi rychle všechny získáte, protože misí je něco přes dvacet a zaberou zhruba dvě hodinky herního času.

A to je největší problém Gunpointu. Je krátký a mise nejsou moc obtížné. Stačí si prohlédnout budovy, jejich elektroinstalaci a postup se do minuty pomyslně zjeví před očima. Jednotlivých systémů nakonec není moc a většinou budete propojovat vypínač světel a dveře, případně do toho občas zakomponujete detektor zvuku, pohybu nebo kameru. Po spuštění mě ale nejvíce zaujaly briefingy, kde si ve stylu online komunikace píšete se zadavatelem mise. Často máte různé možnosti na odpověď a mnoho z nich je vážně vtipných. Dokonce jsem měl často pocit, že psaným hovorem lze ovlivnit samotnou hru, ale nakonec jsem se vždy dostal do předem připraveného levelu, takže nelinearita v závislosti na rozhovorech tu nejspíš není. I přesto si forma zadávání úkolů zaslouží pochvalu.

Na druhou stranu příbeh jako celek je nevýrazný až běda. Konkurenční boj dvou zbraně vyrábějících firem a do toho zapletená vražda bohužel ve hře působí nudně a také nepřehledně. V misích se ještě objevují laptopy s emailovou komunikací, které dokreslují pozadí některých postav, ale jejich sbírání je dobrovolné a nijak nezlepšují přehled v ději. Spíše naopak. Na konci ani nedojde na žádný wow moment nebo nečekaný zvrat. Hru jsem nakonec hrál jen kvůli samotné hratelnosti.

Levely s jednou budovou jsou nejčastější (bohužel)

Ani ta není dokonalá. Je dobře vymyšlená, ale jak už jsem napsal, je jednoduchá a nevyužitá. Například samotné skákání probíhá skrze myš, kterou nastavujete trajektorii letu. Conway se také přichytává a leze po stěnách. Dokonce umí šplhat i po stropě a přecházet dveřmi mezi místnostmi, aniž by se dotkl země. A právě tato mechanika není využita skoro vůbec. Obecně díky ní jen několikrát přelezete pár budov, ale dokázal bych si představit situaci, kdy je na zemi detektor pohybu a hráč by musel splnit misi právě jen lezením po zdech a stropě. Také budov by mohlo být více a ty samotné by mohly být vyšší. Tak by se systém skoků mohl využít pro parkurovější pohybu skrze level. A co třeba přidat více druhů detektorů? Vždyť samotné hackování působí svěže. Až za dvě hodiny dokončíte hru, nemáte už ji chuť zapnout znovu. Nicméně se díky editoru levelů můžete zabavit tvorbou svých misí. Není to moc velká náplast na kratičkou herní dobu, ale aspoň něco.

Obvykle nemám připomínky k pixelartovému zpracování a tady bych skoro také žádné neměl. Grafika je totiž docela rozmanitá a místnosti v budovách často působí unikátně. Jednou jsou to čisté haly, podruhé zase klasické kanceláře nebo sklady. V pozadí jsou vidět další budovy potemnělého města ve scifi nádechu a grafická paleta hry je noirová. To vše ladí s hudebním podkresem, který je velmi jazzovitý a melancholický. Podstatnou část skladeb tvoří ty s piánem, saxofonem a trumpety. Dojde i na basu, smyčce a modernější melodie. Noir/stealth soundtrack, jak má být. Ale jeden problém ve vizuálu je. Ve full hd rozlišení se obraz jen rozšíří, takže sprity jsou strašně titěrné. Několikrát jsem kvůli tomu přehlédl vypínač či zásuvku. Lepší řešení by bylo, kdyby hra byla v určitém fixním zoomu, který by se skrze rozlišení zachovával, takže by na větších monitorech byl Gunpoint sice více pixelovatý, ale přehledný. Takto si sotva vychutnáte pěkně zpracované místnosti. Řešením je ve hře změnit rozlišení, ale to je pak obraz rozmazaný a grafika hlavního menu ořezaná o kraje.

Autor chtěl původně hru zveřejnit zadarmo, ale hráči mu to vymluvili, protože byli ochotni platit. A když čtu okolní recenze, říkám si, jestli se zamýšleným číselným hodnocením nebudu nespravedlivý. Jenže Gunpoint vážně působí jen jako lepší freewarová hra. Má solidní nápad, který ale není dotažen do konce a mise jsou tak docela jednoduché, příběh neoslní a herní doba je vážně krátká. V přepočtu za 256 Kč to není moc. Tuhle cenu bych byl ochoten skousnout, kdyby byl ke hře přiložen soundtrack, jenže ten je až ve speciální edici, která stojí 487 Kč. Levněji si koupíte Dust: An Elysian Tail, který je sice bez OST, ale také má 10x dělší herní dobu a hratelnost nepůsobí nedotaženě. Na Gunpoint bych si tedy být vámi počkal, než bude v nějakém Bundlu.

Web: gunpointgame.com
Steam: http://store.steampowered.com/app/206190