Od hororovky bych čekal, že mi rozbuší srdce. Ale od 2D platformovky určitě ne. Přesto tu teď sedím a ještě vydechuji, jako bych před chvílí doopravdy šermoval na život a na smrt. Přitom jsem nehrál žádný vysokorozpočtový titul se špičkovou kvalitou grafiky, nýbrž až primitivně vypadající jednohubku.

Nidhogg je pro mě takovým překvapením. Byl ve vývoji předlouhé čtyři roky, sesbíral mnoho cen a přesto jsem se o něm dozvěděl teprve nedávno. Na první pohled se dá odsoudit jako  primitivnost co vyšla na Atari 2600, ale opak je pravdou. Grafická stylizace přesně plní svůj účel tím, že se snaží být co nejvíce čitelná. A šílená. Jednoduché tvary a pixelované sprity jsou barevně nesourodé a v pohybu snad simulují houbičkový trip.

Svůj účel dokonale plní i samotná herní náplň. Nidhogg je ve své podstatě sport. Definuje snadno zapamatovatelná pravidla, podmínky výhry a hráče nezatěžuje šíleným ovládacím schématem. Začněme pravidly. Proti sobě stojí dva hráči s kordy. Jeden správně mířený výpad na tělo znamená okamžitou smrt. Hráč na pravé straně se snaží dostat k východu, který se nachází na levé straně levelu. Druhý hráč to má přesně naopak. Okolo centrálního levelu jsou další tři z obou stran (symetrické) a jakmile se dostanete do posledního, vyhráváte. Snadné to ovšem nebude. Když svého oponenta efektně propíchnete, skoro ihned se respawnuje blíže vašemu východu a snaží se vás zadržet za každou cenu. Každá hra je tedy neustálé přetlačování o území, dokud se vy nebo on nedostane do druhé arény.

Střetů s protihráčem se tedy dočkáte opravdu mnoho a jelikož tvoří podstatu hry, musejí být perfektně vyladěné, zábavné a jednoduché na zvládnutí. A to jsou. K ovládání si vystačíte s šesticí tlačítek. Čtveřicí WSAD (možno libovolně změnit) se běhá a mění výšková úroveň kordu, další dvojicí kláves se skáče a provádějí výpady. Na takto omezenou sestavu jsou ale vaše možnosti překvapivě veliké. Jakmile se přiblížíte k protihráči, automaticky se postavíte do střehu. Kordem se míří do třech výškových úrovní. Pro úspěšný zásah musíte mířit na nekryté části těla a hlídat si manévry oponenta. Nejlepší taktikou je uhnout jeho výpadu a sám jeden provést tam, kde je nekrytý. Při nerozvážnosti ovšem není problém se sám napíchnout na jeho kord.

Kromě blízkých střetů lze provádět další úkony, jako třeba kop ve skoku, kotoul s výpadem, běh s výpadem, mlácení pěstmi (to když vás oponent odzbrojí), vyrvání srdce (když oponenta srazíte pěstí nebo kopem) nebo hození kordu. Výsledkem jsou pak variabilní útoky, na které se skvěle kouká a jejich provádění je opravdu uspokojující. To třeba odzbrojíte protivníka a myslíte, že už máte vyhráno. On vás ale nečekané skolí kopem a zatímco ležíte na zemi, sebere meč a hned je zase ve hře. Jelikož má ale cíl na dohled, začne utíkat ke kraji obrazovky. Co nejrychleji vyskočíte, popadnete kord a hodíte ho po něm. Těsně před východem se mu zabodne do zad.

Ve hře je přítomen jak singleplayer, tak multiplayer. Hra jednoho hráče je koncipována jako sada zápasů proti šestnácti různým protivníků. Bohužel tomuto počtu neodpovídá počet různých arén, které jsou zde pouze čtyři, které se pořád opakují. Jsou poměrně rozmanité. V dolech se nacházejí pohyblivé pásy a úzké chodby. V divočině zase lány obilí, ve kterých nevidíte pomalu na krok. Mračnou arénu definují mosty, které mají tendenci se po chvíli rozpadnout. Vždy tedy musíte přizpůsobit svoji taktiku určitému prostředí. Stejně je to ale zklamání. Ze samotného herního konceptu by šla vykřesat alespoň desítka rozmanitých a zajímavých arén.

Multiplayer je jak lokální, tak přes internet. V prvním případě mohou hrát dva hráči na jedné klávesnici, nebo na klávesnici a gamepadu. Nutno podotknout, že na gamepadu se Nidhogg hraje mnohem lépe. Přes internet jde hrát tak, že si ze seznamu vyberete spoluhráče, kterého ale musíte mít v přátelích. A jestli se omylem ukliknete, zaspamujete dotyčného sadou pozvánek do hry. Právě na soubojích proti živých protivnících hra stojí. A jelikož jsou střety neustále napínavé, tak i skupina kamarádů se bude bavit celá, i když budou hrát jen dva. Je ovšem škoda, že není možné si založit vlastní server a připojovat se na jiné. Takto jste odkázání jen a pouze na své přátele. Ne každý má partu, která se schází u někoho doma. A pokud ano, je pravděpodobné, že zábavě bude dominovat konzole, telka a obývák. Přemluvit známého, aby si za 11 babek koupil hru takového vzhledu taky není žádná sranda, i když je to zábavný titul.

Tyto problémy naštěstí supluje velmi schopná umělá inteligence. Takže i když nemáte dostatečně hipsterské kamarády, přesto se můžete skvěle bavit. Protivník občas provede nějakou hloupost, ale většinou velmi adekvátně reaguje na vaše útoky a umí se obstojně krýt. Využívá veškeré možné pohyby a úskoky, aby vás dostal.

Nidhogg je velmi zábavná šermovací arkáda s pestrobarevnou stylizací. Vlastně je to hlavně sportovní hra. Můžete ji spustit na půl hodinky, nebo i jen na pět minut. Je vhodná jak pro skupinové hraní, tak pro samotářské hraní. Její jedinou nevýhodou je cena. Za 11 dolarů nebo eur bych si představoval podporu serverů a více arén. Na minimalismu ani hratelnosti bych nic neměnil, ale rozsahem je prostě Nidhogg až moc spartánský.

Web: http://www.nidhogggame.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/94400/