Niko

Všímáte si také, že u indie vývojářů je stále více populární žánr, který by se dal popsat jako snová adventura s logickými prvky? Ani se tomu nedivím. Tvůrce si vyhraje s grafickou stylizací a zároveň se může opřít o zjednodušené grafické asety, takže je schopen v několika málo lidech dát dohromady ucelený a hezky vypadající herní svět. Logické hádanky nikoho neurazí a nedostatky v příběhu se dají zakrýt tvrzením, že je to prostě jen sen. Minulý rok jsem recenzoval tři takové hry a kdo ví, kolik mi jich ještě uteklo. Tento rok jich má vyjít také několik a Niko: Through the Dream má dokonce slovo sen v názvu.

Jedná se ale spíše o bezesnou noc plnou převalování ze strany na stranu a bolavých zad. Po spuštění jsem zamířil do nastavení, protože se mi zdálo, že hra běží v nízkém rozlišení. To jsem si změnil a zjistil, že kromě toho se ještě mohu přepnout do okna a zapnout Vsync. Nic víc. Čert vem fov. Kde je slider pro změnu hlasitosti hudby a zvuků? Kde si můžu přenastavit ovládání? Jak se vůbec hra ovládá? Tak zoufalé menu nemají ani pixel artové skákačky.

Z příběhu jsem toho moc nepochytil. Podle intra hrajete za dívku Niko a ve snech odhalujete její minulost. Není úplně snadné si jednotlivé události pospojovat. Občas naleznete na zdech velmi minimalistické animace, které toho bohužel moc neosvětlují. Dobře, Niko se v mládí skoro utopila a proto teď řeším hádanku pod vodou. Ta voda je ale jediným spojujícím faktorem. Prostředí jinak vypadá sterilně a nijak nesouvisí s tou krátkou animací.

Niko

Ve výsledku mi její příběh byl úplně ukradený. Mám rád, když si autor tu a tam něco nechá pro sebe a dá hráčům prostor pro vlastní interpretaci, ale v tomto případě se nikdo nesnažil hráči sdělit ani základní pointu. Když jsem náhodou některou animaci minul (pokud vůbec v oné úrovni byla), neměl jsem ani tušení, co má dotyčná lokace znamenat. Ani nedokáži říct, kdo má být ta bytost s bílou maskou, která je vzhledem k frekventovanému výskytu asi nějak důležitá.

A ty hádanky. Ach ty hádanky! Několik prvních hodin se neustále opakuje variace na elektronickou hru Simon. Někde něco uvidíte/uslyšíte a pak to někde jinde zopakujete. Když už dojde na něco jiného, určitě jste to viděli někde jinde v obtížnějším provedení. Pomocí několika pák měníte hladinu vody tak, aby dosáhla určité výšky. Pomocí pák otáčíte potrubím v matici (3×3) tak, abyste propojili vstup s výstupem. Otáčíte barevnými kotouči tak, aby dvě sousední barvy byly stejné. Zahrajete si pexeso se šesti dvojicemi znaků. Jednou se mi nechtělo hledat řešení, takže jsem to vzal hrubou silou, zkoušel všechny kombinace a do dvou minut jsem puzzle vyřešil. Tak jednoduché jsou.

Hra je občas ráda proloží skákačkovými sekcemi, kdy například musíte přeskákat přes bedny nebezpečnou podlahu, vyskákat na blokovitou věž či přejít posuvný pás plný bucharů a kotoučových pil. Tehdy vás zradí ovládání. Ve skoku měníte směr obtížně a po doskoku ještě nějakou chvíli zpomalujete. Připadáte si tedy jako na ledě a je snadné vinnou nepřesného ovládání zemřít a opakovat sekci znovu.

Niko

Na obrázku výše vidíte jednu hádanku, která dokázala zkombinovat dva zmíněné problémy. Jakmile kulička opustí modrou plošinku, už se na ní znovu nedostane. Propadne se, stejně jako když opustíte kraje herní plochy. Musíte si otevřít bránu do další sekce tak, že postupně projdete po všech plošinách. Naštěstí to není další z variací na Simona, ale nejedná se také o nic originálního ani obtížného. Co byste čekali, že se stane, kdy zmáčknete klávesu pro pohyb doprava? Úhel kamery naznačuje, že se posunete doprava. Omyl. Posunete se dolů. Klávesa nahoru vás posune doprava. A když se chcete posunout diagonálně, musíte navíc skákat. Pro změny směru lze použít i myš, ale to je ještě horší. Tento puzzle má navíc bug a několik problémů, jejichž popisem bych jen nosil dříví do lesa.

Máme tu co do činění s dortem pejska a kočičky. Hra je mixem nesourodých, jednoduchých a nudných puzzlů a platformových sekcí, které jsou taktéž nudné a navíc frustrující díky nepřesnému ovládání. Alespoň ta grafika je docela hezká, ne? Bohužel ne tak docela. Narazil jsem jen na dvě docela pěkně vypadající lokace (jednu vidíte v náhledu recenze). Ostatní při přímém porovnání působí odfláknutě a nekonzistentně. První prostředí připomíná estetikou japonskou zahradu, ale tohoto tématu se autoři nedrží a brzy začnou skákat od jednoho tématu k druhému. Jediným společným prvkem je netexturovaný vzhled, ale to prostě nestačí.

Niko

Jeden by řekl, že na netexturované stylizaci se nedá nic pokazit. Světla jsou bohužel zapečena do textur s velice nízkým rozlišení. Ty artefakty na obrázku výše nejsou způsobeny jpg kompresí. Tak ošklivě Niko vypadá na obrazovce skoro pořád. Je to naprostý vizuální nepořádek a dojem nenapravuje ani docela ucházející soundtrack. Máte potřebu si pořádně zavařit mozkové závity? The Talos Principle je výborná logická hra, která navíc i dobře vypadá a má zajímavě zpracované vyprávění. Nedávno obdržela DLC, které je podle ohlasů také povedené. Nevadí vám jednodušší hádanky a máte chuť na povedený příběh a skvělou atmosféru? The Vanishing of Ethan Carter v těchto bodech exceluje. Niko: Through the Dream není tak hrozná, jak se může zdát. Zoufale jsem se ale u ní nudil a několikrát měl pocit, že s ní zbytečně ztrácím čas.

Web: http://www.nikodream.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/296550

GOG: https://www.gog.com/game/niko_through_the_dream