Outlast

Do ringu vstupují dvě hororovky. Jedna je pokračováním Amnesie s podtitulem A Machine For Pigs, druhá je debutem nového nezávislého studia Red Barrels, které tvoří ostřílení vývojáři z Ubisoftu a EA. Překoná jejich Outlast studio The Chinese Room, známé díky atmosférické adventuře Dear Esther? Pojďme to zjistit. Patery hnědý bezpečnostní trenky s sebou.

To si tak jeden novinář přijede do zapadlého blázince na popud anonymního emailu, že se tam děje něco nekalého. To přece dá rozum. Mentální instituty jsou svojí zvrácenou povahou známé. Zamčené dveře vás neodradí a jako had se prosoukáte otevřeným oknem. Příjemně překvapí velmi pěkná grafika a fakt, že nejste jen poletující kamerou v prostoru. Pohledem dolů uvidíte své tělo, vrhající advekvátně podlouhé stíny. Při vykukování zpoza rohu se dokonce ruce automaticky přilepí na stěnu nebo chytnou rohu, což velmi přidává na realističnosti. Běh působí dynamicky jako z Mirror’s Edge, zvláště proto, že při něm jde otočit hlavu a zkontrolovat si záda a nepřerušovat přitom svůj útěk. Je pak velkou škodou, že hra nepodporuje Oculus Rift, i když by díky použitému Unreal 3 enginu lehce mohla. Takový horor si o to přímo říká.

Samotné interiéry ničím originálním nezaujmou, ale ani nezklamou. Všude pohozené židle, rozházené knihy, kaluže krve. Že se tam něco šeredně podělalo čiší z každého rohu. Postupem hrou si projdete zatopené sklepení institutu, kanály nebo cely bláznů. Technická kvalita potěší. Stíny se natahují podle pohybu zdrojů světla, textury jsou ve vysokém rozlišení. Všude je navíc spousta kaluží krve, které se pěkně lesknou. A nejen kaluží. Taky vnitřností, oddělených končetin a dekapitovaných mrtvol. V průběhu první půlhodiny takový stupeň nechutností silně působí na atmosféru.

Jenže střeva a krev jsou všude a to doslova. V každé druhé místnosti o ně zakopnete. Jejich působivost se velmi rychle vytratí a nadužívání vypadá ke konci až směšně. Když ale pominu tento fakt, je atmosféra povedená a několikrát jsem se slušně vylekal. Na mnoha místech je totiž naprostá tma, ve které upotřebíte kameru. Ta slouží jednak ke sbírání poznámek a její noční mód funguje jako baterka. Akorát je vše rozmazané, černobílé a ještě více hrozivější. Nepřátelům na displeji zeleně světélkují oči a buďte si jisti, že když uvidíte dvě svítivé tečky, polekaně se otočíte a začnete zdrhat.

Bohužel i zde autorům ujela ruka. Nepřátel jsou pouze dva druhy. Prvním je pomatený blázen s mačetou (nebo s jiným bodným nástrojem v ruce) a druhý, více frekventovaný, je zmutovaný pacient Chris Walker. Jenže vypadá jako ork, co si odskočil z fantasy. V příběhu je jeho vzhled opodstatněn, ale to nic nemění na tom, že není vůbec groteskní a nejde z něj strach, jako ze Servant Grunt z Amnesie. Ani nejsou nijak silní. Zabíjejí snad až na třetí nebo čtvrtou ránu a celkově jsem zemřel snad… 2x? Také mají v lásce chodit vždy po stejných trasách. Grunti alespoň čas od času zmizeli, aby nečekaně vykoukli z jiných dveří. Naprostou začátečnickou chybu udělali autoři, když onoho mutanta potkáte v první herní půlhodině. Strach z neznáma tak částečně zmizí.

Od Outlast neočekávejte naprostý pocit samoty. Na mnoha místech, zvláště pak v celách, potkáte spousty živých pacientů. Z jejich znetvořeného vzhledu běhá mráz po zádech. Žluto se chce dostat do trenýrek, když nějaký apaticky sedící blázen na vás z ničeho nic vyskočí. Spousta vám nic neudělá a jen si povídají pro sebe, ale nelze se na to spoléhat. Právě tahle nejistota se autorům povedla vybudovat na jedničku s hvězdičkou, i když tím trochu utrpěl onen pocit osamění.

Co by to bylo za hru bez příběhu. Ten je zde prezentován jako klasické hororové béčko, ovšem ze začátku je to spíše céčko. Novinář jde s kamerou prošmejdit blázinec, kde se dělaly nelidské pokusy na pacientech. Jak originální. Zajímavější zvrat přijde bohužel až ke konci. Banální zápletku odhalujete úplně stejně jako v Amnesii skrze objevené dokumenty. Charakter si navíc zapisuje poznámky, jenže pouze tehdy, když kamerou natočíte určitou informaci či scénu. V polovině hry naštěstí dojde k určité gradaci, která alespoň trochu ozvláštní ploché vyprávění.

Samotné vyprávění ale nepodporuje herní náplň. Myslel jsem si, že hledání identifikačních kartiček skončilo v propadlišti dějin, ale zmýlil jsem se. Hned na prvním větším úkolu v hledání bezpečnostní karty jsem se zasekl na půl hodiny. Skvělý nápad, schovat důležitý předmět do temné místnosti na konci chodby, která je navíc nepřístupná a vchod do ní vede přes další špatně dostupné prostory. Nečekejte nic zajímavějšího, než otáčení kohoutků, hledání pojistek a sklápění páček. I starší Penumbry tohle zvládly podat zábavněji.

Bohužel se celých pět hodin herní doby neděje nic jiného. Po dvou hodinách jsem začal pociťovat nudu a intenzivní strach se změnil na lehkou nejistotu. S každým dalším klíčem k nalezení jsem byl naštvanější. Najdu jeden, vyjdu do dalšího patra, kde musím hledat další. Protože nikoho nenapadlo vymyslet nic lepšího. Hra je strašně rozvleklá a natahovaná. Pak konečně přišlo završení, které docela překvapilo spádem. Nakonec jsem si ani nedal pauzu a dotáhl to až k titulkům.

Outlast je dobrá hororovka. Nachystá vám několik infarktových situací a pár hodin husté atmosféry. Bohužel to nevynahradí silný béčkový příběh a slabou herní náplň. Hra se také po prvních dvou hodinách začne opakovat a táhnout jako týden před výplatou. Není dobrou vizitkou si přát kvůli nudě konec, když konkurence dokáže zaujmou takřka skrze celou herní dobu. Nadužívání nechutností neberu jako plus. Když se uřezané končetiny a vnitřnosti plavající v kalužích krve a žaludečních tekutin vyskytují skoro na každém kroku, jejich dopad na hráče je minimální. Red Barrels se dopustili spousty začátečnických chyb a i když je Amnesia: A Machine For Pigs technicky slabší, příběhem a obsahem je úplně někde jinde. Snad se autoři poučí. Pokud se chcete bát, mohu vám Outlast s čistým svědomím doporučit. Není to ale vrchol žánru.

Web: http://redbarrelsgames.com/games.html
Steam: http://store.steampowered.com/app/238320/