Herní rok 2016 nám začíná velmi solidně. Čtyřčlenné studio Night School Studio vydalo svoji prvotinu Oxenfree, o které jsem se dozvěděl poměrně nedávno (vlastně před necelým rokem, ale na některé tituly čekám mnohem déle, takže 8 měsíců mi přijde jako nedávno). Překvapilo mě, že se ex-vývojáři z Telltale velmi významně vzdálili žánru lineárních příběhovek plných cutscén, což je ikonická šablona, kterou Telltale už dlouho obtahuje.

Na Oxenfree je minulost autorů poznat, ale jen velmi decentně. Jedná se o mysteriózní teenagerovskou adventuru, kde hrají vztahy mezi postavami velmi důležitou roli, stejně tak jako volby, které budete muset udělat. Jejich dopady ovšem nejsou až tak viditelné a abyste si všimli rozdílů, nejspíše budete muset titul dohrát znovu nebo zamířit na Steam fóra. Opakované hraní je v tomto případě na místě, ale k tomu se dostanu až později.

Oxenfree2

Teenagerovská mysteriózní adventura stojí a padá na sympatických postavách, což sice platí pro všechny příběhovky, ale v tomto případě je to opravdu důležitý požadavek. Alex se spolu s novým nevlastním bratrem Jonasem a kamarádem Renem vypravila na Edwardův ostrov, kde pravidelně pořádají párty na pláži. Ren je klasický extrovertní charakter, který svou ukecaností časem začne lézt na nervy, ale Jonas je spíše dospělejší a tišší typ, takže jsem si ho docela rychle oblíbil. A za Alex hrajete a vybíráte jí věty, takže si její povahu můžete v určitých mezích přizpůsobit. Pětici uzavírá introvertní Nona a Clarisa, která se chová docela namyšleně a konfrontačně. Ne všechny postavy jsem si tedy zamiloval, ale to ostatně ani nebylo snahou autorů. Naštěstí mohu říct, že všech pět je skvěle napsáno a každou pronesenou větu jsem jim věřil.

Pohodové posezení na pláži však netrvá dlouho. Jeskyně poblíž pláže je jakousi místní atrakcí. Při naladění určité rádiové frekvence na přenosném rádiu se z ní ozývají podivné zvuky. Partička tak nešťastnou náhodou otevře pomyslnou Pandořinu skříňku, ve které se na rozdíl od mýtu nacházejí duchové. Edwardův ostrov má totiž poměrně bohatou vojenskou historii a také jedno tragické tajemství. Oxenfree se sice grafickou stylizací a duchařským tématem tváří jako mysteriózní komedie ve stylu Scooby-Doo, ve skutečnosti jsem se ale první dvě hodiny docela bál.

Oxenfree

Skupinka je po úvodu rozdělena a já si vůbec nebyl jistý, co přesně mám od supernaturální síly očekávat. Dokonce jsem se strachoval i o Clarisu, které jsem měl z počátku chuť v holčičí rvačce vytrhnout chumel vlasů. Z rozhlasu se ozývají hlasy, rádio vysílá podivné stanice, dojde na několik lekaček, atmosféra by se prostě dala krájet. Přesto si hra najde místo pro humor. Po jednom hutném momentu se z ničeho nic objevila na cestě židle, která tam dřív nebyla. Co kdyby na ni Alex sedla a křikem trochu vystrašila Jonase? Musel jsem se usmát, když mě taková klasická situace z hororů napadla a ještě více jsem se usmíval, když jsem to opravdu mohl udělat.

I když jsem byl zprvu dost zmaten všemi událostmi, které dokonce zahrnují i časové smyčky, příběh se postupně začne vysvětlovat. Jak dáváte skupinu dohromady a snažíte se dostat z ostrovu, projdete několik různých zajímavých lokací. Naladěním určité frekvence na rádiu si o nich můžete poslechnout výklad, rádio ovšem také slouží pro odhalování anomálií (co jsou spojené s úkazem v jeskyni), odemykání dveří a poslouchání netradičních stanic, které jako by vysílaly z minulosti. Ve všem je cítit analogový náboj 90. let. Stanice manuálně přelaďujete točením knoflíku (respektive tahem myši), šum rádia se tu a tam dostal i do výtečného syntezátorového soundtracku, časové smyčky doprovází grafický efekt simulující obraz z VHS přehrávače.

Hororová atmosféra Oxenfree je díky tomu a i díky silně stylizované grafice velmi originální. Příběh sice ve výsledku nepřekvapí, obsahuje několik volných konců a nejasností, ale rozhodně jsem od něj nečekal práci s tématy, do kterých se pustili ambiciózní velikáni jako Bioshock Infinite a Life is Strange. Autoři dokonce do hry vložili velmi zajímavou online funkci, kterou bych vám opravdu rád popsal, ale tím bych úplně pokazil překvapení (snad jsem ho nepokazil i touto prostou zmínkou, ale nemělo by pro vás být asi novinkou, že hry tohoto typu – The Walking Dead, Life is Strange – online funkce obsahují).

Oxenfree

Ještě se musím vrátit k důvodům opakovaného hraní. Nejen, že mapa je poměrně nelineární a můžete tak minout několik málo míst, kterými vás úkoly neprotáhnou. Určitě vám také ujde mnoho dialogů, protože se dvakrát musíte rozhodnout, kdo s Alex půjde za vytyčeným cílem. Bude to znovu nevlastní bratr Jonas, se kterým strávíte celý úvod? Nebo se chcete dozvědět více o introvertní Noně? I taková rozhodnutí mají své důsledky. Můžete tak způsobit, že se nakonec dá Ren s Nonou dohromady. Nebo ne. Že se někdo z ostrova nevrátí. Že Jonas bude na Alex naštvaný. Že Clarisa bude Alex méně nenávidět. Ach ty středoškolské vztahy.

Druhý důvod už tak kladný není a je spjat s tím, jak vybíráte věty při rozhovorech. Ty na vás nikdy nečekají. Nad Alex se objeví tři postupně mizící možnosti a výběrem někomu skočíte do řeči, nebo hra počká až postava domluví a vaši větu pak zařadí do dialogu. Teoreticky je to skvělé provedení, díky kterému plynou rozhovory přirozeným způsobem. Prakticky je to pro slabé angličtináře velký problém, protože nemohou číst dva texty zároveň. Já sice nemusím číst titulky, ale i tak nedokážu překládat probíhající debatu z poslechu a zároveň překládat dostatečně rychle tři mizící možnosti. Takovou pozornost opravdu nemám a to jsem na tom s angličtinou velmi dobře.

Oxenfree

Nejhorší je to v úvodu, kdy přes sebe mluví několik postav a do toho ještě vybíráte to, co řekne Alex. Občas mi něco uteklo, občas jsem řekl něco, co jsem nechtěl. Bylo to tak iritující, že jsem neměl vůbec chuť dál pokračovat. Situace se později zlepší, protože je skupina rozdělena a většinou mluvíte jen s jedním společníkem. Dialogový systém to rozhodně není nejlepší. Delší časové prodlevy (nebo dokonce pauzy) nepůsobí tak přirozeně, ale za tu pohodlnost při čtení textů to stojí. Druhým průchodem si tedy doplníte to, co vám uniklo a řeknete to, co opravdu chcete.

Jsem ovšem rád, že jsem překousl frustrující výběr dialogů, protože jakmile jsem si na ně zvykl, dohrál jsem Oxenfree na jeden zátah (necelých pět hodin). Jedná se totiž o skvěle napsanou a ještě lépe nadabovanou adventuru, která mě chytla tak jako Life is Strange (i když jsou obě poměrně rozdílné). Má drobné problémy, ale i přesto si ji zahraji ještě jednou. Neočekávám nějaké zásadní změny v závěru, ale rád si poslechnu dialogy, které mi při prvním průchodu unikly.

Web: http://nightschoolstudio.com/oxenfree/

Humble Store: https://www.humblebundle.com/store/p/oxenfree_storefront

Steam: http://store.steampowered.com/app/388880

Soundtrack: https://scntfc.bandcamp.com/album/oxenfree