„Otvírám oči. Stojím ve vodě a v dálce přede mnou se v mlze rýsuje obrys ostrova. Vůbec netuším proč tu jsem, odkud jsem přišel. Jsou slyšet zvuky, nedokážu říct odkud se linou, jestli je v nich nějaký řád a co mají znamenat.”

Čas od času se objeví hra, která znovu otevře debatu kam až sahá defince her. V poslední době se objevily rovnou dvě – Bientôt l’été od Tale of Tales a právě Proteus. Pravdou ale je, že podobné hry(?) někdy mají na hráče větší nároky, než ty úplně klasické. Jenom místo postřehu, řešení problémů a přesnosti zaměstnají spíše vaší představivost a schopnost vcítit se do světa, který nabízejí. Platí to i pro Proteus. Nikdo vám neřekne co máte dělat, už jenom to dokáže řadu lidí v této éře tutorialů a nápověd spolehlivě odradit.

 “První kroky směrem k ostrovu. Moje noha se konečně dotkne pevné země a jarní ostrov mě vítá. Z blízkého stromu opadávají květy, paprsky poledního slunce osvětlují kopec s kruhem soch na vrcholku. Procházím se skrz lesík a každý strom ke mě promlouvá několika tóny, které se slévají do trochu znepokojivé, ale krásné melodie”

Kouzlo je v tom, že vy toho vlastně ani moc dělat nemáte. Tady něco nehraje. Ale omyl, hraje právě uplně všechno. Už v prvních chvílích hraní si všimnete, že soundtrack hry vlastně vytváříte sami svým pohybem. K ovládání celé hry vám stačí myš, pravé tlačítko pro chůzi dopředu, levé na couvání. Můžete ale použít i klasické WASD. F9 slouží k získávání screenshotů, které zároveň slouží jako uložení pozice. Žádné sbírání předmětů, žádný inventář, nebo akční klávesy. Mnozí z vás si jistě vzpomenou na Dear Esther. Ale Esther přichází se světem, který má vyprávět příběh, Proteus nabízí svět, ve kterém si příběh tvoříte sami (jakkoliv to může znít jako klišé).

“Brzy si všímám, že nejsem sám. Podivné stvoření si mě zvědavě prohlíží z dálky, ale jakýkoliv pokud o přiblížení ho vyplaší a odskáče o něco dál. Pro zaujetí novým kamarádem si ani nevšímám, že jsem se z lesa dostal na mýtinu a před sebou vidím řadu stojících kamenů. Jdu směrem k prvnímu z nich a poklidnou atmosféru náhle rozetne hluboký dunivý zvuk. Podobná situace se opakuje i u všech ostatních. Ostrov ke mě promlouvá.”

Příběh ale asi není uplně to pravé slovo, spíš zážitek. Z obrázků ani popisu to možná tak nepůsobí, ale procházet se krajinou se skvěle stylizovanou minimalistickou grafikou a ambientním soundtrackem, který navíc můžete sami ovlivňovat je vážně působivé. Právě tohle je ale zároveň i jedna z možných slabin hry. Sice toho nabízí ještě o něco víc, ale tak nějak si na to musíte přijít sami a není to zrovna jednoduché. Na jednu stranu je to tak asi správně, jakékoliv nápovědy, nebo vodítka by zničily celé kouzlo objevování a radost z úspěchu, ale dokážu si představit, že dost lidí hru po chvíli vypne s tím, že už viděli všechno. To je ale škoda, protože Proteus dokáže odměnit i hráče, který se klidně jenom dostatečně dlouho prochází.

“Padla tma. Okolní zvuky utichají, obyvatelé ostrova se ukládají ke spánku. Slunce na nebi vystřídal Měsíc a všude okolo sebe vidím hvězdy. Myslím tím opravdu všude. Zdá se jako by byly rozházené i po nedaleké louce. Mezi stromy se mihne silueta sovy a nějaký podivný pocit mě táhne na jedno konkrétní místo. Nechávám se vést. Vidím, že ona louka je doopravdy posetá světly, ale jako spousta věcí na tomto ostrově si se mnou tak trochu hrají. Když se přiblížím tak se vznesou a spěchají zaujmnout své místo na obloze. Ale ne všechny. Některé směřují ke kamennému kruhu.”

Střídání dne a noci je jedním ze zásadních prvků Proteus, stejně jako střídání ročních období. Na některých místech vám bude hned jasné, že tady se něco musí stát, ale pokud tam nepřijdete v konkrétní dobu, nejspíš máte smůlu. Ale právě za správné načasování vás hra odmění nejsilnějšími momenty. Několikrát mi regulérně běhal mráz po zádech, což se mi u žádné hry už dávno nestalo.

“Zvědavost mě přemáhá a vstupuji do kruhu. Všechny zvuky kolem jsou najednou mnohem zřetelnější a víření světel se zrychluje. Přesně ve středu kruhu se začíná tvořit menší kruh ze světla. Chvíli váhám, rozhlížím se po okolí. Po prvním kroku nevěřím vlastním očím. Z tmavé noci je najednou den a po chvíli zase noc. Nebe protínají dlouhé čáry padajících hvězd, Slunce a Měsíc se střídají s neuvěřitelnou rychlostí a okolní stromy se dávají do pohybu. Zavírám oči. Když je otevřu, jsem stále na stejném místě, ale všude kolem je rozkvetlé léto.”

Přiznám se, že s hodnocením ale mám trochu problém. Celkem si dokážu představit, že dost lidí věci, ze kterých já jsem nadšený, budou nudit, možná i přímo štvát. Proteus vážně vyžaduje, aby jste přistoupili na jeho hru a nechali se jím pohltit. I tak bych ho ale s klidem doporučil všem, už jenom proto, že zkusit se má všechno a tenhle typ zážitku nepotkáte zrovna na každém herním rohu

Web: http://www.visitproteus.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/219680/

[embedplusvideo height=“354″ width=“580″ editlink=“http://bit.ly/1gxQwGr“ standard=“http://www.youtube.com/v/rpkpuoq6y9s?fs=1″ vars=“ytid=rpkpuoq6y9s&width=580&height=354&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=1&chapters=&notes=“ id=“ep4809″ /]