RogueLegacy

Hrad Hamson se stal hrobem pro desítky statných rytířů i rytířek. Jakmile hrdnina zemřel, jeho rodový následovník přísahal pomstu, přebral otcovu/matčinu výzbroj a jal se pokračovat v čištění zatuchlých komnat od duchů a démonů. Možná se mu povede nad hradem a jeho pozemky přebrat kontrolu a stát se králem. S největší pravděpodobností ale zemře, stejně tak jeho syn, synova dcera, dceřin syn, synův syn,… S každou další výpravou se navíc chodby a místnosti v hradě razantně změní, což přináší řadu nepěkných překvapení a také slušný příslib znovuhratelnosti.

Rogue Legacy je roguelike skákačka, která silně připomíná postarší Spelunky (teď vycházející na pc). Do žánru přináší netradiční vypořádání se s permanentní smrtí. Nezačínáte s magicky oživlou postavou od začátku, jako například ve Spelunky. Vyberete si jednoho ze tří potomků s náhodně generovanými vlastnostmi a třídou. I když smrtí ztratíte oblíbenou schopnost nebo kouzlo, pořád je tu šance, že objevíte lepší. Navíc vám zůstane posbíraná kořist a nakoupené brnění. Ona permanentní smrt a ztráta postupu může dobře motivovat k dalšímu vylepšování taktiky „neumírání“, ale daleko častěji je to prostě frustrace. Neodpustím si znovu srovnání se Spelunky (když jsou si tak strašně podobné), kde právě frustrace převládá nad zábavou (což se snad změní, až se do hry ponořím více). Jsem rád, že se autorům z Cellar Door Games povedlo najít zlatý střed.

Při výběru nového potomka nemáte žádnou možnost ovlivnit jeho vlastnosti. Vybíráte si ze třech možností, které už jsou připravené. Rozhodovat se musíte hlavně na základě třídy. Těch je v Rogue Legacy hned devět. Každá z nich může být dál ještě vylepšena. Nejčastěji vám asi padne do oka Barbar/Barbarský král (jeho speciální vlastnost řevu je úsměvná narážka na TES: Skyrim) a Rytíř/Paladin. S nimi nešlápnete vedle. Jsou relativně silní a unesou i nějaké ty útoky. Z Mágů jsem tak unešen nebyl. Mají poloviční zdraví, více many, i ženské verze mají vousy, ale já si nikdy používání kouzel neoblíbil. Meč je vždy nejúčinnější a nemusím se bát, že budu zoufale hledat lahvičky many, kterých bývá spíše nedostatek. Naopak jsem si velmi oblíbil Shinobi/Hokage, kteří nezasazují kritické údery, ale už ze začátku hry jsou schopni zabíjet slabší nepřátele na jednu ránu. Na druhou stranu mají méně zdraví a jakmile si útoky zvýšíte tak, že i ostatní třídy budou zabíjet na jednu ránu, jejich výhoda síly padá. Pak možná oceníte Assassina, který častěji zasazuje kritické údery nebo Horníka, kterému z truhel a nepřátel padá vice zlata. Nebojím se, že by si každý nenašel oblíbenou třídu.

Tím ovšem s výběrem nového dobrodruha nejsme hotovi. Každý ještě může mít nějakou nepěknou poruchu osobnosti. Jeden má potřebu rozbíjet vše okolo a získává za to manu, další zase miluje staré časy a vidí vše v sépiovém zabarvení. Proto je dobré i na to brát ohled. Rozhodně nechcete krátkozrakého rytíře, protože v dálce uvidíte pěkné prd, což je skoro jistá rychlá smrt. Na druhou stranu nemožnost vidět ve 3D vám až tak nevadí, protože hra je ve 2D a změnu pak zaznamenáte pouze při animaci otáčení se.

Jakmile máte vybráno, jde se nakupovat za peníze z minulé výpravy. Před hradem totiž stráží smrtka s přízračným jménem Charon, který si při vstupu vezme všechny vaše mince. Možná se vám trochu protočí panenky, co všechno se dá koupit. Kromě odemykání dalších tříd a jejich povyšování si zvyšujete hladinu zdraví a many, zvyšujete sílu útoků, četnost kritického úderu a jeho sílu, množství nalezených peněz, sílu magie, možnost unést těžší zbroj,… Dále pak u kováře za nalezené plánky kupujete zbroje a zbraňe, u věštkyně za nalezené runy očarování zbroje a architekt za určitý obnost může uzamknout rozmístění místností, pokud vám v předchozí výpravě vyhovovalo. Vše se točí okolo platidla.

Samotný hrad Hamson se skládá z mnoha náhodně generovaných místností. Náhodě podléhá hlavně jejich rozmístění a rozmanitost, ale po několika hodinách ve hře se jejich obsah začne trošku opakovat. Moc to nevadí. Nebylo to tak časté. Navíc se mění ještě prostředí. Pokud půjdete pořád směrem v pravo, brzy se ocitnete v hradních zahradách. Směr dolů naopak vede do sklepení a nahoru zase do zatuchlé věže. V každé této variaci se nacházejí silnější verze nepřátel, takže není moc rozumné se pokoušet o odkrytí celé mapy hned při první herní seanci.

Samotní nepřátelé jsou přesně takoví, jací se dají vzhledem k zasazení hry očekávat. Jsou tu různí duchové, metající různé druhy projektilů, kostlivci, kostlivci lučištníci, zombíci, bezhlaví koně, nepřátelsky ladění rytíři, truhlice s velkými zuby a očarované obrazy, které dokáží překvapit. Často z nich padají mince, stejně tak jako z roztřískaného nábytku,  ovšem větším počtem jich disponují vzácněji rozmístěné truhlice. Ještě vzácněji pak nalezneznete truhlice s plánkem zbroje nebo runou. Ty navíc často hlídají přerostlé verze obyčejných nepřátel, které jsou též daleko silnější a odolnější. Velmi zajímavým zpestřením jsou výzvy, které chrání cenou kořist. Například musíte zničit chrliče plamenů, co jsou ovšem skryté za pevnou stěnou. Tou proniknou jen určité schopnosti, jako hozená sekera či nůž. Ty ale vždy nemusíte mít u sebe.

Rogue Legacy je právě z těchto důvodů velmi návyková a zábavná. Z počátku budete na rodovou linii dbát a každého dobrodruha znát jménem. To pak po první pětici přejde. Po první desítce je přestanete počítat. Už jen jednu hru a jdu spát. Dobře, potřebuji si koupit nové brnění. Tak ještě jednu. Až začnou zpívat ptáci, uvědomíte si, že jste ani nezabili jednoho ze čtyř bossů, ale pořád máte co odemykat. Pořád potřebujete další a další mince. Hra má drobné chybky. Nejsem moc spokojený s mechanikou úderu pod sebe. Struktura místností se začně po pár hodinách opakovat. Jsou to ale spíše kosmetické detaily. Překvapivě se bavím daleko lépe, než s mnohými vychvalovanými Spelunky.

Web: http://www.roguelegacy.com
Steam: http://store.steampowered.com/app/241600