Už v roce 2003 jsme se setkali s bezejmenným skřítkem v bílé čepičce, který v polokonzervě navštěvoval vesmírem poletující dřevnaté mikrosvěty porostlé mechem a lišejníkem. Před jedenácti lety jsme pak potkali skřítka naposledy. To už je pěkně dlouhá doba a byl jsem velmi překvapen, jak dnes vypadá Samorost 2 zastarale. Stylizace je pořád unikátní a jen tak nezestárne, obrazovky jsou však malé a postavičky působí výrazně „flashově“. Trojka vypadá tak, jak jsem dříve vzpomínal na starší díly. Také se hraje podobně, tentokrát však pohyb skřítka ovládáte přímo.

Příběh na předchozí díly nijak nenavazuje, takže si ho užijí i ti, kteří sérii neznají. Na skřítkovu planetku dopadla trumpetka, která není tak docela obyčejná. Lze pomocí ní vyvolat duchy schované v předmětech, které se pak s vámi podělí o svůj příběh skrze jednoduchou, avšak velmi hezkou animaci. Ne vždy však použitím trumpetky vyvoláte ducha, občas ho použijete jako naslouchátko, co vám pomůže odhalit nějakou hádanku, nebo jen prostě zesílí obyčejné zvuky, ze kterých se stane hudba. Cvrkot cikád například promění skoro až na rockový koncert.

Samorost 3

Hudba tedy není jen jakousi ne až tak podstatnou kulisou. Nádherná pozadí, animace, zvuky a hudba tvoří jeden kompaktní celek a kdyby byl jen jeden článek slabší, Samorost by byl poloviční. Tomáš „Floex“ Dvořák se ovšem překonal a dal dohromady soundtrack plný senzačních melodií, kde i slabší kousky překonávají hudbu Machinaria. Osobně jsem si nejvíce oblíbil skoro osmiminutové téma, které běží v hlavním menu. Floex v něm střídá různá hudební témata a nebojí se od jeho oblíbené flétny zalétnout ke smyčcům, do kterých vkládá orientálně znějící xylofon. Vše pak završí epickými dechy. Hráče dokonce nechá v několika případech doslova sáhnout na své dílo, když skřítek potká trojici mloků. Každý má několik různých popěvků, takže si můžete namixovat vlastní mločí píseň. Později zase například narazíte na čtveřici broukajících si čertů, které je třeba naladit na stejnou „vlnu“. Výsledkem je velmi poťouchlá a chytlavá melodie, co jsem si broukal s nimi.

Hravost soundtracku se zrcadlí v obrazovkách dýchajících životem. Každá je domovem různých živočichů a netradiční vegetace. Jako ve všech dílech Amanita Design, i zde klikáním nacházíte různé drobné roztomilé animace vytvořené jen pro potěchu oka. Tentokrát však za zajímavé objevy dostanete také achievementy a musím říct, že jsou zpracovány decentně a nijak neruší zážitek ze hry. Vlastně jsem je přímo vyhledával, protože každý z nich přehrává ve smyčce určitou melodii a jejich kombinováním si můžete podobně jako s mloky mixovat vlastní hudbu.

Samorost 3

Hádanky posouvající příběh až tak hravé nejsou. Okouzlila mě jen jediná hned ze začátku, kdy hráč musí správně seřadit animované kartičky, co spolu interagují. Něco podobného v mnohem větším měřítku dělá Gorogoa, přesto jsem byl nápaditostí Samorostu potěšen. Kdyby byla laťka originality udržena až do konce, byl bych přímo nadšen. Bohužel, ostatní hádanky nejsou tak kvalitní. Ne, že by byly špatné. To vůbec ne. Jen prostě ničím nevynikají a občas jsem měl problém pochopit jejich principy.

Naštěstí jsem se v těch několika málo případech mohl podívat do integrované nápovědy, která se podobně jako v Machinariu skrývá za minihrou. To mi ušetřilo několik záseků a učinilo to hru mnohem zábavnější, než kdybych musel vyřešit všechny hádanky sám. Určitý problém vidím v tom, že jsou komplexnější než v předchozích Amanita hrách, což moc dobře nepasuje k hratelnosti založené na prozkoumávání. Svět Samorostů je fantaskní a někdy až nelogický. Často je postup dál podmíněn tím, že prostě experimentujete s obrazovkami a hrajete si s nimi. Propracovanější hádanky se tímto způsobem špatně řeší a použití selského rozumu na ně také občas neplatí.

Samorost 3

To mě přivádí ke konci hry, který je dle mého názoru nejslabší. Poslední tři planetky jsou na interakce docela skoupé a jednou jste donuceni několikrát za sebou opakovat určitý postup. Znovu to souvisí s mojí předchozí výtkou. Jak mám poznat, že je určité řešení třeba několikrát opakovat, když mi hra nedává žádnou zpětnou vazbu? Experimentováním se něco takového těžko zjišťuje. Jedná se naštěstí jen o ojedinělý případ a i tomu pomáhá integrovaná nápověda.

Na třetím Samorostu je cítit, že studio mělo potřebu přitlačit na pilu a připravilo nám obtížnější hádanky. V takovém úmyslu nevidím vůbec nic špatného, jen mi to prostě nesedí k hravému stylu titulu. Z nádherného světa čiší přístupnost, přesto bych před obrazovku neposadil moji mámu, která hry nehraje. A to ji Samorost 3 zaujal už od letmého pohledu na monitor. Přesto se jedná o takových pět hodin, které vám žádná jiná hra nenabídne. Žádná jiná od českých vývojářů nepůsobí tak česky. Samorost je jen jeden a trojka je dozajista nejlepším dílem série.

Web: http://samorost3.net

GOG: https://www.gog.com/game/samorost_3

Humble Store: https://www.humblebundle.com/store/p/samorost3_storefront

Steam: http://store.steampowered.com/app/421120