Ze psaní recenzí na adventury studia Wadjet Eye Games se stala skoro rutina. Za specifickou kresbou v nízkém rozlišení stojí takřka vždy Ben Chandler, na Adventure Game Studio mám pořád stejný názor, dabing je pokaždé na úrovni a příběh kvůli spoilerům moc rozvádět nemohu. Shardlight je velmi dobrá point and click adventura (jako obvykle). Konec recenze. Kdybych neměl živě v paměti ne moc povedený (přesto ne špatný) A Golden Wake a kdyby to nebylo neslušné vůči autorům, možná bych za touto větu vložil oddělovač, odkazy, trailer a měl bych hotovo.

V Shardlight hrajete za mechaničku Amy Wellard, která se protlouká nehostinným postapokalyptickým světem, seč jen může. Francisco Gonzalez a Ben Chandler nastiňují svoji vizi budoucnosti, která nevypadá nijak lákavě. Mocnosti se porvaly o nerostné suroviny a doplatila na to, jak jinak, společnost. Města jsou v troskách, lidem vládnou aristokraté stylizující se do rolí římských císařů a aby toho nebylo málo, nikdo si nemůže být jistý svým zdravím. Nemoc zelených plic si nevybírá a vakcínou se šetří tak moc, že lidé často plní skoro až sebevražedné úkoly, aby dostali lístek do loterie. Výhrou je prodloužení života o jeden měsíc.

Shardlight

Amy o takový lístek usiluje a později zjišťuje, že možná existuje možnost, jak svět vyléčit (nejen od zelených plic). Příběh se točí okolo hledání léku a boje proti útlaku, proto mi přišel lehce předvídatelný. Myšlenkou mi silně připomněl Bioshock Infinite, včetně jedné charakteristické postavy. Vyprávění má naštěstí několik povedených momentů, které vycházejí z pečlivě připraveného světa. Postapokalyptické hry v mé mysli evokují generické nahnědlé scenérie, špínu a rozklad. Shardlight je vykresluje podobně, do takových kulis však vsazuje modré historické kabátce stráží, aristokraty, kteří nosí paruky a plynové masky namalované do podoby napudrovaného obličeje či kult, který uctívá Smrtku. Tento mýtus navíc hra moc hezky využívá a není zde jen pro okrasu.

Když už je řeč o okrase, Ben Chandler jako obvykle nakreslil moc pěkná pozadí, do kterých se nebojí strategicky umisťovat výrazné barvy. Třeba zelenou. Střepy radioaktivně zářícího uranového skla jsou přítomné jak ve světě, tak v ovládacím rozhraní. Odtud také získal titul své jméno. Kresba Bena sice působí oproti Technobabylonu méně detailněji, jelikož ale tentokrát nepřekresloval rendery a nevyužíval tolik textury, je grafika organičtější a stylovější. Jako obvykle se ovšem musíme smířit s malou velikostí. Osobně mi to vůbec nevadí, ale ostatní možná potěší, že další adventura Davea Gilberta by měla být ve dvojnásobném rozlišení.

Shardlight

Z hlediska hratelnosti je poznat, že Dave v tomto případě na projekt pouze dohlížel a o design se postaral převážně Francisco. Série Blackwell byla postavena hlavně na rozhovorech a postup stál na komunikaci s postavami. Do inventáře se chodilo jen raritně. Shardlight se hádankám nevyhýbá a inventář zaplníte řadou různých předmětů. Jeden z prvních problémů mě dokonce vylekal svým zpracováním. Není jasné, zda se řešení ukrývá přímo v hádance, nebo je potřeba získat nějakou externí informaci odjinud. Nápověda je blízko, jen je snadno přehlédnutelná. To je ovšem jen první část. Následně musíte provést dvě akce několikrát za sebou, přičemž počet opakování si odvodíte z předchozí části. Pro řešení jsem si musel zajít na internet, protože by mě asi nikdy nenapadlo. Jedná se přesně o takový typ hádanek, kdy se musíte vžít do role designéra a uvažovat, jak překážku asi navrhl. Vytrhává to ze hry a kazí atmosféru.

Naštěstí můžu říct, že se jedná o výjimku a nikde jsem se už tak moc nezasekl. Všechny ostatní překážky jsou do herního světa zasazeny mnohem lépe a řešení působí přirozeně. Občas dokonce existuje několik jejich verzí. Neznamená to, že by hádanka šla vyřešit několika výrazně odlišnými způsoby. Když ale máte například rozbít sklo, hra vás nebude peskovat za to, že jste zvolili železnou tyč, protože programátor tuto interakci přiřadil kameni. Je také příjemné vidět, že některé předměty jsou využity vícekrát, protože to tak dává smysl. Bylo by snadné je hned po použití zničit a z hráče udělat sběratele harampádí jen z důvodu umělého zvyšování obtížnosti, což za dobrý design rozhodně nepovažuji. Shardlight je až na jeden přešlap poctivá adventura, která od hráče chce určité zapojení, ale zároveň není na úrovni Mystu.

Shardlight

Závěr adventury může být pro některé zklamáním. Ke konci provedete dvě rozhodnutí, přičemž to první, pokud se nepletu, nemá žádný dopad na příběh. Druhým zvolíte, který ze tří konců dostanete. Změní se však jen jedna krátká scéna a závěrečný proslov Amy. Je to trochu strohý konec, na druhou stranu uspokojivě uzavírá vaše putování a nejedná se o žádný šílený cliffhanger. Trochu mě mrzí, že závěrečné titulky jsem prožil bez emocí. Amy je sympatická a díky skvělému dabingu uvěřitelná postava, v průběhu hry si však neprojde žádným znatelným vývojem. Není to úplně problém, jen mám raději adventury, které mě na konci nechají emocionálně vyždímaného.

Shardlight se asi nezařadí do výkladní skříně Wadjet Eye Games, na to je až moc vlažná. Také ale není průměrná jako A Golden Wake. Je to solidní a příjemný point and click kousek, který vyniká hlavně promyšleným světem s bohatou historií a mytologií. Herní délkou také nezklame. Za devět hodin jsem ho dokončil, další průchod jako obvykle motivují komentáře tvůrců. Kvalita dabignu s každým titulem stoupá, tentokrát se však někde vloudila chybka a Amy má asi pět dialogů, které jsou nahrané ve vážně špatné technické kvalitě. Všechny její věty pak působí oproti ostatním postavám lehce zastřeně. Mezi nezávislými konkurenty se však pořád jedná o velmi nadprůměrný dabing. Ostatně, celá hra je velmi nadprůměrná a fanoušky adventur ničím výrazným nepopudí.

Web: http://www.wadjeteyegames.com/games/shardlight/

GOG: https://www.gog.com/game/shardlight_special_edition

Humble Store: https://www.humblebundle.com/store/p/shardlight_storefront

Steam: http://store.steampowered.com/app/336130