Shelter

Shelter je jako Schrödingerova kočka. Hra je živá a mrtvá zároveň. Když jsem ji hrál poprvé a sepisoval své dojmy v preview, byl jsem celkem potěšen. Jednalo se o krátký a zajímavý zážitek, ale přesto jsem v koutku své duše doufal, že se nakonec dočkáme něčeho většího. A možná jsem něco většího očekával jen já. Tak či tak, po druhém dohrání finální verze jsem velmi zklamán. Simulátor jezevčí matky nenabízí skoro nic. Je krátký a odpočinkový jako Dear Esther, ale narozdíl od něj se tak nějak ztrácí ve svém konceptu. Podobně jako nedávno recenzované Gone Home je také strašně krátký za nepřiměřenou cenu. Řeknu to narovinu. Za nějakých 208 Kč jsem hrál komplexnější a zábavnější tituly. Od vývojářů kouzelné plošinovky Pid jsem očekával víc, než jen hezky vypadající experiment, který by se obhájil maximálně stovkou na tabletech.

Premisa hry je strašně jednoduchá. Ovládáte jezevčici, co umí lovit myši a žáby, vyhrabávat zeleninu a štěkat. V noře zbyl poslední kus potravy, takže je čas vylézt s pěticí mláďat ven a nalézt si nové přístřeší. Cestou je musíte chránit před dravci a krmit je. Mohlo to být povedené „RPG“ v otevřeném světě, kde šlo potomkům udílet příkazy, hloubit nory a vylepšovat statistiky a útoky. A nebo taky ne. Shelter jde druhou cestou. Je extrémně lineární a osekaný na kost. Jakmile vyrazíte do lesa, musíte cestou hledat potravu a rozdělovat ji mladým jezevcům. Jejich hlad poznáte dle jejich zabarvení. Postupem času blednou a naberou barvu, až se najedí. Tato mechanika by vás měla donutit se o ně strachovat, což ze začátku budete. Brzy ale zjistíte, že mrkev a petržel roste takřka všude. Kde ne, tam roste jabloň, ze které nárazem do kmenu shodíte plody. Kde není ovocný strom, je myš nebo žába, které není problém skokem ulovit. Dokonce se můžete plížit, abyste je nevyplašili. V realitě je to úplně zbytečné, protože rozběh a skok zaručuje 90% úspěšnost. Vaše matka jezevčice ovšem jíst nemusí, což v kontrastu s všude dostupným jídlem vypadá vážně divně.

Samozřejmě tu jsou situace, kdy je shánění potravy obtížnější. To hlavně v místech, kde mláďatům hrozí nebezpečí. Ty se v průběhu hry podle lokace mění. Za dne po nebi krouží draví ptáci, kterým není problém se vyhnout. V těchto místech je četný vysoký porost s úzkými uličkami odkrytého prostoru k přeběhnutí. Dravec zpravidla krouží pořád podle jedné trasy a díky jeho stínu ji poznáte skoro ihned. Nejideálnější cesta skrze houští je patrná od prvního pohledu. Když se setmí a na nebi vyjdou hvězdy, máte najednou omezenou viditelnost. Ve kři neco zašustí a zavrčí a frrrr, mláďata začnou utíkat. Jestli je co nejrychleji nenajdete, o jedno přijdete. Znovu nejde o nic těžkého. Stačí si nasměrovat kameru na čumák jezevčice, abyste na ni viděli ze předu a hned máte přehled, kam se potomci rozeběhli. Úplně nejméně nebezpečné jsou pak lišky. Často si to štrádují přímo před vámi. I když narazíte na dvě, jedno zavrčení je donutí odběhnout. Moc dobře tedy nechápu jejich přítomnost ve hře, když vlastně o nic nejde. Dojde i na neživé zabijáky. Při dešti se budete brodit rozbouřenou řekou, po které se čas od času přežene vlna. Musíte si tedy správně načasovat přeběhy mezi bezpečnými zákryty kamenů. No a když začne suchý les hořet, pak jde hlavně o běh. Aby vás oheň dostihl, museli byste to vyloženě chtít.

A to je vše. Cesta je maximálně lineární, jídla najdete vždy dost a když trochu zapojíte rozum, není problém se vyvarovat všem druhům nebezpečí. Jako by se autoři nemohli rozmyslet, jakým směrem se vydat. Mechaniky ochrany mláďat jsou prokouknutelné jako šaty go-go tanečnice a nefungují 100% tak, jak by měli. Přesto mi několik jezevců zemřelo. Proč, ptáte se? Skoro, jako by hra podváděla a když viděla, jak dobře mi to jde, prostě mi několik z nich sebrala. To první zemřelo v noci. Když něco zavrčí, mláďata vždy utíkala všechna stejným směrem. Jen jedinkrát se stalo, že se jedno jakoby naschvál oddělilo od ostatních a já ho prostě nemohl nalézt. A pak tu byla situace s řekou, kdy jsem svou smečku dobře nakrmil a přesto se jedno výrazně opozdilo tak, aby ho mohla smést vlna. Možná jsem jen nepochopil nějaký vyšší princip. Možná jen omlouvám svoji neschopnost.

Dobře, takže mateřský instinkt Shelter moc dobře nevyvolává, což měl být jeho účel. Možná při prvním hraní docela ano, ale při druhém už vůbec. Alespoň tu máme opravdu zajímavý vizuál. Barevná paleta je jemná, desaturovaná a díky absenci stínů vypadá krajina ploše v dobrém slova smyslu. Skoro jako bych se procházel podzimním lesem. Nádhera. A to také díky hranatějším modelům. Každý screen vypadá jako kubistický pohled na člověkem nedotčenou přírodu. Audio soudit nemohu. I když jsem hrál finální verzi, ve které je podle videí hudba, já žádnou neměl. Paleta zvuků byla taky osekána asi na 1/3. V žádné jiné hře jsem tento problém neměl, takže vážně nevím, co je to za bug. A bohužel to nebyl jediný. Problematická je i kamera, která má tendenci se prolínat skrze modely stromů, kdy pak nevidíte vůbec nic. AI na tom taky není nejlépe. Jezevci se občas rádi zasekávají o překážky. Musím zmínit také ptačí stín, který několikrát utekl do prostoru, i když by jako stín měl zůstat přilepen na zemi.

Je čas si vše shrnout. Shelter vypadá nádherně, ovšem hratelnost zaostává. Herní principy se nemohou rozhodnout, zda směřovat meditativním směrem jako Proteus, nebo být komplexnější. Hře by přímo slušel otevřený svět a větší míra interakce, jako třeba možnost čapnout mládě za kůži pod krkem a přenést ho přes hluboký potok. Skvělou atmosféru by mělo prozkoumávání nor, jejichž strop se může kdykoliv zřítit. Bohužel taková není a hráče velmi svazuje. Spousta bugů v čele s nefungujícím audiem velmi ubrala na atmosféře (hudba je prý výborná) a na mém výsledném hodnocení. Doporučuji vám počkat si na slevu. Pak snad budou problémy odstraněny, bude přidána podpora gamepadu a dala by se tolerovat i krátká herní doba, pohybující se okolo 60-120 minut, přílišná linearita a jednoduchost (myslím, že casual hráče Shelter osloví daleko více, než ty pravidelné).

Web: http://www.shelterthegame.com
Steam: http://store.steampowered.com/app/244710