Slender1

Auto zastavuje u lesa. Z vozu vystupuje žena Lauren s kamerou a jde podzimní krajinou po cestě dolů. Ustupující slunce natahuje své zářící paprsky skrze zlatavé listí a vše prostupuje poklidná, ale lehce opuštěná atmosféra. Po krátké procházce žena nachází prázdný dům, to už je okolo tma. Skoro, jako by ho návštěvník ve spěchu opustil. Poházený nábytek, rozbitá televize, nefunkční telefon. A také zamčený pokoj, který po nalezení klíče skýtá pohled na zdi pokryté papíry s náčrtky podivné postavy. Lauren vychází ven a míří si to do lesa, odkud uslyší výkřik její kamarádky Kate.

A tady už začíná opravdová hra, která hlavní úkol hráči sdělí skrze hlavní menu. Nuže, cílem je procházet mapu a nalézt na různých místech 8 papírů, což by podle krátkého popisku měly být nějaké důkazy zmizení Kate. Přitom se kolem vás v náhodných intervalech objevuje postava Slender Mana. Čím více papírů seberete, tím častěji a blíže k vám se objevuje. Obrazovka pak začne zrnit a poskakovat, takže pořádně nevíte, kam jdete. To je úplně celá pointa hry. Je toho málo? Sakra ano. Kdo očekává nějaké hlubší souznění s hlavní postavou, bude zklamán, protože zde žádné není. Střípky příběhu jsou odhalovány skrze krátké útržky v hlavním menu, aby bylo vysvětleno, kdo vůbec jste a proč pobíháte uprostřed noci s baterkou a kamerou v lese. Kromě toho ve hře na různých místech naleznete pro příběh nepodstatné značky, upozornění, brožury a podobné sběratelské potěšení, které se dá ale s přehledem ignorovat.

Slender: The Arrival

Tma se snaží zakrýt fádní zpracování interiérů

A víte co? Z počátku je docela strašidelné procházet se po temném lese s obyčejnou baterkou a leknout se každého zašustění listí. Když se v dálce objeví za nepříjemného zvukového efektu vysoká postava v černém, přeběhne mráz po zádech a chloupky se naježí po celém těle. Problém nastává po nalezení několika dalších stran, kdy se tento strašák začne objevovat až nepříjemně často. Není pro něj problém skočit hráči přímo před nos. Je logické se pak leknout. Ale už to není konstantní strach, co vás doprovází na každém kroku. Je to vědomí toho, že něco vyskočí a vyleká vás. Zhruba tak první čtvrt hodinu, dokud se neobrníte slupkou pevných nervů.

Hledání posledních dvou stran je pak už pouhá frustrace. Nemáte žádnou mapu a tak si lámete hlavu, kde ty zatracené papíry zatraceně jsou. Každou chvíli taky začne obraz zrnit a poskakovat, tudíž moc dobře nevidíte na cestu a aby vás Slender Man nedostal, je potřeba se na něj nedívat a co nejvíce se mu vzdálit (aby se znovu objevil blízko vás). Takže ke konci už jen utíkáte, skrze zrnící obraz ani nevíte kam a takto musíte nalézt poslední pár listů. Jestli se to povede, je to skoro dílem náhody, protože jejich rozmístění se na mapě po každém spuštění změní. Není to ani trochu strašidelné, spíše velmi otravné. A když v tom zmatku do strašáka nechtěně narazíte (nebo vám skočí přímo před obličej), jste nuceni toto martyrium opakovat do té doby, než je naleznete všechny. Už po třetím opakování druhé mapy jsem byl psychicky vysílen. Dal bych vývojářům peníze navíc, kdyby pro hru vydali DLC, ve kterém půjde baterku použít jako zbraň a umlátit s ní toho vlezlého kravaťáka do bezvědomí, aby už přestal prudit. Po čtvrtém listu jsem dokonce počítal, jak rychle se objevuje. Je to okolo 10-15 sekund.

Slender: The Arrival

To se jen Karel ohákl na maturitu

Vtipem je, že kratičký prolog je nejlepší částí hry. Dokážu si představit hororovku, odehrávající se právě ve zlatavé záři zapadajícího slunce a šustícího listí. Kde by hlavní roli hrál podzimní les, opuštěné a trouchnivějící chatky, interakce s postavami, nějaký inteligentní příběh a třeba by i hráče mohlo pronásledovat nějaké monstrum, které by většinu herního času zůstalo skryté a tudíž by byl strach reálný. Nebylo by k tomu potřeba dvě vědra tmy a neustále vyskakující čertík z krabičky. Jenže Slender je primitivní a takové ambice nemá ani zdaleka. Je to velká škoda. Prolog dokonce vypadá o mnoho lépe, než zbytek hry. I na nejvyšších detailech v bledém světle baterky vše vypadá nevýrazně, rozmazaně a nehezky. A přesto hra ale spolkla všechen výkon mé taktované HD 7850, která si hravě poradí s daleko lépe vypadajícími tituly. Mám takový pocit, že autoři si moc s Unity enginem nevěděli rady a co nejrychleji se snažili navázat na úspěch freewarové verze. V porovnání s Papo & Yo, kterou jsem recenzoval v průběhu hraní Slendera, vypadá Slender: The Arrival vážně ošklivě, snaží se to zakrýt všudypřítomnou tmou a je velmi náročný na výkon pc. To jsem nezmínil kupu bugů, které prolézají celou hrou, jako je Slender Man často levitující ve vzduchu, teleportující se do jiného objektu, otevírání dveří je nedoladěné, hráč se může o něco zaseknout a dokonce mi hra kompletně zamrzla, což spravil tvrdý restart.

Pomalu mi docházejí nápady, co o hře ještě napsat, protože je takřka impotentní na obsah. Jestli se vám povede úspěšně dokončit druhou mapu, která je mimochodem obyčejná kopie té z volně dostupné verze (byť prošla lehkým faceliftem), čekají tu další tři. Jeden by očekával nějakou zásadní změnu. A po dohrání druhé mapy (na sedmý pokus) jsem si skoro myslel, že nastane změna. Najednou je totiž prostředím opět pěkný podzimní les a úkol v menu nabádá pouze k prozkoumání lokace. Kdyby nebyla tak malá, vydržel bych v ní bloumat dlouho, protože dokud se Slender odehrává v otevřených lokacích, má určitou atmosféru a graficky je docela pěkný. Netrvá to ale ani pět minut a hned nalézám důl, kde tma schovává jeho fádní zpracování a nudný design. Úkol se mění na nalezení šestice generátorů, které jsou opět náhodně poházeny v úzkých chodbách. Znovu se začíná objevovat kravaťák a jako překvapení mě navíc pronásleduje nový nepřítel, jakási postava v mikině s kapucí, které je docela problém utéci (musíte poslouchat její kroky a nějak se vyvarovat kontaktu). Připadal jsem si jako nebohá kachna s tuctem myslivců za zády v obrovském bludišti chodeb. Hru jsem po několika pokusech musel vypnout, protože tak frustrující hratelnost jsem už dlouho nezažil.

Slender: The Arrival

První čtvrt hodinu se i budete bát

Zamířil jsem tedy na internet, abych našel nějaké rady, jak se přes třetí level dostat. A co jsem nenašel? Pravým tlačítkem myši zaostřím baterku na jeden bod, čímž oslním tu běhající potvoru a to mi dá nějaký čas k útěku. Skvělé. To, co mi autoři nebyli schopni vysvětlit během třech hodin frustrace jsem si musel sám dohledat. S nově nabytou znalostí a také dílem náhody (hra postavila generátory velmi blízko sebe) jsem se dostal až k výtahu, samozřejmě se Slender Manem za zády. Další výlet do venkovního prostranství. A zase bohužel jen na chvíli, protože herní část je flashback na opuštěný dům z úvodu hry, kde tentokrát hrajeme za nebohou Kate. Recyklace celého levelu ještě více podtrhuje malý rozsah hry. I herní náplň nezklamala. Najdi osm venkovních dveří/oken a zavři je. Kravaťák se teď objevuje většinou venku, takže tahle mapa je o hodně méně frustrující, než ty předchozí. A také o hodně kratší. Skoro jako by autoři nechtěli protahovat vaši agónii. Poslední mapa už si na strašení vůbec nehraje. Stačí jít jedním směrem a občas se vyhnout ohni. Pak už následuje konec, který se snaží uzavřít i příběh.

Slender: The Arrival je jako celek neuvěřitelně nevyvážená hra. První úvodní level se dá projít do pěti minut, další dva jsou neuvěřitelně frustrující, pokládají primitivní herní logiku a kvůli neustálému opakování se i nepříjemně protáhnou, přičemž poslední dva levely jsou zase na obsah skoupé a dají se zvládnout do patnácti minut. Bavil jsem se? Moc ne. Bál jsem se? Prvních deset minut hry. Lekl jsem se? Párkrát ano. Byl jsem frustrován? Nesčetněkrát. Doporučil bych vám Slendera? Ne. Pořád pro mě zůstává nedořešenou záhadou, jak může tato hra získávat nadprůměrná hodnocení pohybující se okolo šestky až sedmičky. Za průměrnou bych ji považoval, kdyby byla lépe optimalizovaná, méně zabugovaná, trochu delší s rozmanitější a zajímavější hratelností. Bohužel tyto všechny aspekty z ní dělají podprůměrnou záležitost.

Slender: The Arrival

Lokace za dne jsou pěkné, ale je jich málo

Stále mi uniká, proč je tato hra tak oblíbená. Její koncept nemůže být jednodušší. Zatímco taková Amnesia: The Dark Descent nabízí zajímavý příběh, opravdu rozmanité úkoly, logické fyzikální hádanky, promyšlené a strašidelné nepřátele, kterým lze utéct nebo se jim schovat, skvělou atmosféru a lepší grafiku, i komerční verze Slendera v porovnání s ní vypadá uboze. Přesto si v recenzích hry vedou podobně, nebo maximálně v dvoubodový prospěch pro Amnesii, což je málo. Slender staví na lekacích momentech a faktu, že kravaťákovi (a té směšně běhající čehosi) nikdy neutečete. Slender: The Arrival tak mohu doporučit jen pokud chcete ulevit své nadité peněžence, pokud jste freewarovou verzi nade vše milovali a nebo pokud si chcete zahrát vážně špatný horor (i já mám úchylku sledovat špatné béčkové horory). V ostatních případech si raději počkejte na novou Amnesii s podtitulem The Machine for Pig, Routine, Asylum nebo Among the Sleep. Tyto nové hry se totiž snaží přijít s něčím originálním, ne jako Slender: The Arrival, co jen ždímá fanoušky zadarmo dostupné verze. Opravdu strašidelné ale je, jak se hry ujala let’s playerská komunita, která zaplavila videi celý Youtube.

Web: http://slenderarrival.com/

Steam: http://store.steampowered.com/app/252330