Pravděpodobně obsahuje lehké spoilery.

Po dohrání SOMY mám ještě silnější pocit, že nikdo kromě Frictional Games doopravdy neví, jak udělat dobrý horor. To teď vůbec nemluvím o všech těch rádoby hororech, které zaplavují Steam. Myslím tím tituly, které jsou alespoň trochu na úrovni, jako třeba Alien: Isolation, OutlastAmong the Sleep nebo Kholat. Všechny nicméně trpí rozdílnými problémy. Většinou je to opravdu zoufale béčkový příběh, levné lekačky nebo natahovaná jednotvárná hratelnost bez tolik potřebných změn atmosféry. Frictional Games už od Penumber dokazují, že žánru rozumí opravdu dobře.

Je zvláštní, že je proslavila dle mého názoru jejich nejslabší hra. Amnesia: The Dark Descent dobře fungovala na videích a bál jsem se u ní více než u Penumber. Design příšer byl též vynikající. Prostředí gotického hradu ale prostě nemělo takovou šťávu, jako opuštěná základna Archaicu nebo zamrzlé podzemní jezero. Vyšinutému Redovi na vysílačce Alexander ve flashbacích nemohl konkurovat. Asi proto nedám dopustit na Amnesia: A Machine for Pigs. Jistě, tento spin-off mělo na svědomí jiné studio a větší interaktivita by mu neuškodila, ale vyprávění měl delikátní. Samozřejmě bylo nutné příběh pečlivě sledovat, aby se člověk opravdu bál.

Dva odstavce jsem věnoval historii studia proto, abych mohl SOMU lépe zasadit do kontextu jejich tvorby. Z A Machine for Pigs totiž přebírá mnohem více, než z první Amnesie. Příběh tentokrát hraje opravdu významnou roli a každá příšera v něm má svoji historii a opodstatnění. Došlo k úplnému vypuštění fyzikálních puzzlů a s inventářem skoro vůbec nepracujete. Baterka svítí pořád a není ji nutné nijak doplňovat energii. Hlavní hrdina se nebojí promluvit. Z Penumber si naopak vypůjčila atmosféru prostředí a neustálou přítomnost společníka. Rukopis studia je zřejmý na první pohled a povím vám, že to není vůbec špatný mix.

Soma

Hra se odehrává na ne až tak opuštěné podvodní základně Pathos-II, ale tam příběh Simona Jarretta nezačíná. Dokonce ani nezačíná ztrátou paměti. Úvod je sice krátký, ale za těch 15 minut stačí hráči předat alespoň základní informace o člověku, kterého ovládáte. Probuzení pod hladinou moře je tedy ještě zajímavější, protože úvod vytváří mnohem více otázek, než absence paměti v Amnesiích. Simon si vše z minulosti pamatuje, jen vůbec nechápe, jak se mohl dostat na takové rezavé špinavé místo.

Marketingová kampaň toho bohužel vyzradila až příliš. I když jsem se jí úspěšně vyhýbal, z několika málo ukázek jsem si dokázal odvodit pointu příběhu. Proč asi Simonovi před očima běhají glitche, když se kouká na podivná stvoření pobíhající po Pathos-II? Leccos naznačuje i setkání s poraněným robotem, co si myslí, že je člověk. Je doopravdy člověk, když je kopie jeho mozku na čipu a tělo chládne poblíž v kaluži krve? Kdyby mě zvrat zastihl nepřipraveného, byl bych asi raději. Že se vyprávění bude týkat lidství, na to nás už ale autoři vědomě připravovali dlouho před vydáním.

Středobodem hry je myšlenka, že funkci mozku dokáže simulovat počítač a synapse jsou jen data, co se dají přenést do digitální paměti. A je cosi mrazivého na tom, že by se jedinečnost člověka dala lehce duplikovat vytvořením kopie mozku. Jenže kde zůstane vědomí? I když v poslední době vyšlo několik povedených existenciálních adventur (Cradle, The Talos Principle), SOMA po nich vyplňuje spoustu mezer a dívá se na téma ze všech možných úhlů.

Soma

Frictional Games pro nás připravili nepěknou vizi budoucnosti. V roce 2103 zasáhne Zemi kometa a vymaže z povrchu veškerý život. Jen komplex podvodních budov Pathos-II zůstane relativně v pořádku. Možná by lidé mohli po jisté době znovu osídlit povrch, kdyby nebylo umělé inteligence WAU, jejímž cílem po dopadu se stalo zachování života. WAU není zlá, jen si své cíle strojově vysvětlila po svém a jala se zachraňovat životy trochu nezvykle. Simon se probouzí, když už je dílo dokonáno. Posádka základny je z velké části mrtvá a budovy jsou prorostlé podivnou světélkující biomechanickou hmotou, která až příliš připomíná temnotu (tu slizovitou hmotu) z Amnesie.

Jedinou nadějí na přežití lidstva je už jen Archa, veledílo doktorky Catherine Chun. Catherine se brzy stane Simonovým společníkem. Nemá sice tělo, ale to jí nebrání zúčastňovat se delších dialogů. Hra solidně mixuje tiché hororové části a ukecanější dialogy s Catherine, které posouvají příběh a slouží také k lehkému oddechu. Hlavní cíl je brzy velmi zřetelný a donutí Simona prolézt několik sekcí základny. Na cestě za cílem se toho mnoho dozvíte o posledních okamžicích života členů posádky, o inteligenci WAU a o samotné stanici. Na řadu přijdou také některá nelehká rozhodnutí.

Ta nijak nemění závěr hry, což může některé zklamat. Je na ně důležité nahlížet z kontextu příběhu. Vyvstane z nich totiž další řada zajímavých otázek. Je smazání digitální kopie mozku vražda? Ke konci hry jsem vážně uvažoval nad tím, zda je Archa opravdu jediným řešením situace. Možná by bylo lepší nechat WAU dělat svou práci? Třeba právě takto má vypadat nový život.

Soma

Autoři nelhali a pokud vyprávění pečlivě sledujete, mnoho nepříjemných okamžiků se odehraje jen ve vaší hlavě. Ale nebojte se, dojde i na reálné hrozby. Těch je mnohem více, než v Amnesiích. Na každou příšeru platí trochu jiná taktika. Jedna se ráda teleportuje a nesmíte na ni dlouze koukat, další je neškodná, když se pohybujete potichu. A před jinou je nejlepší utíkat. Jsou příjemně rozmanité, setkání s nimi už tak příjemná nejsou. Každá má své opodstatnění v příběhu, což je činí ještě reálnějšími. Nemůžu ovšem říct, že bych se v jejich přítomnosti bál tak, jako v Amnesiích. To rozhodně ne. Jsem ovšem rád za to, že to nejsou jen odfláknutí bubáci bez osobnosti.

Atmosféru skvěle buduje příběh a také prostředí. Interiéry jsou plné rezavějících koridorů, které se tváří tu a tam gigerovsky, když jimi prorůstá WAU hmota. Konstrukce pod tíhou vodní masy vrže na sto způsobů. Zvuková kulisa je snad ještě lepší, než v Alien: Isolation či Dead Space. Vždyť každý předmět tu má unikátní fyzikální zvuk (po vzoru předchozích her studia můžete s většinou předmětů manipulovat a pohazovat je okolo). Překvapivě se ale zhruba polovina hry odehrává v exteriérech.

Podvodní svět je nezvykle otevřený. Lineárně skrze něj vedou cestičky, takže se jen tak neztratíte, ale přesto je to zajímavá změna. Měl jsem z něj lehce klaustrofobický pocit, protože viditelnost je opravdu nízká a jakýkoliv temný obrys rozběhne představivost na vysoké obrátky, i když se nejspíš jedná o nějakou rybu. A nebo také ne. I venku číhají hrozby. Atmosféru mi v podvodních sekcích lehce kazily některé „levitující“ předměty. I relativně lehký plastový kelímek jde ve vodě ke dnu. Je to sice prkotina, ale úplně mě vytrhla ze hry. Nechápu, jak si toho někdo z vývojářů mohl nevšimnout.

Soma

Pochválit nemůžu ani design ovládacího rozhraní počítačů. Ovládací prvky jsou velké s nevhodně zvoleným fontem. Na obrazovkách jsou také často glitche, které ani nejsou animované. Jako by někdo otevřel UI ve Photoshopu a obdélníkovým výběrem grafiku rozházel. Vůči pěkně zpracovanému prostředí to působí velmi staticky a uměle. U obrazovek ale budete trávit poměrně hodně času. Vývojáři se zbavili fyzikálních hádanek, takže se postup soustředí okolo počítačů (získávání přístupu do nových sekcí pomocí jednoduchých miniher, atd.). Je to trochu škoda, protože interaktivní ovládací systém hry je lehce nevyužit. Jako obvykle můžete táhnutím myši otevírat šuplíky, kroužením zase třeba otáčet kohouty. Ve většině skříní a šuplíků se ale nic nenachází. V Penumbrách byla interaktivita unikátní, zde působí spíše jako něco navíc, co nemá na zážitek reálný dopad.

SOMU jsem si ale i přesto velmi užil. Dabingu ani zvukové a hudební stránce nemám co vytknout. Pokud jste hráli cokoliv od Frictional Games, víte, že si drží vysoký standard. A tentokrát je hra i graficky na úrovni. Ne každá textura je ostrá. Díky vylepšenému nasvětlení ale zvláště interiéry vypadají k světu. Rozhodně jsem se u ní nebál tak, jako třeba u Amnesie. Skvělá atmosféra a příběh to nicméně bohatě vynahrazují. SOMA je skvělá sci-fi adventura, která jen tak mimochodem nechává většinu hororových titulů za zády.

Web: http://somagame.com/

GOG: http://www.gog.com/game/soma

Humble Store: https://www.humblebundle.com/store/p/soma_storefront

Steam: http://store.steampowered.com/app/282140