A Golden Wake mi zanechal lehkou pachuť v ústech a doufal jsem tedy, že Technobabylon zvedne laťku mnohem výš. William Gibson mi svým stylem psaní pěkně motal hlavu tak, že jsem si jeho díla vůbec neužil. Odlehčenějším cyberpunkem ve formě herní ovšem nepohrdnu, zvlášť, když vypadá tak lákavě, jako titul studia Technocrat Games, který vydává Wadjet Eye Games.

Příběh sleduje trojici různých osob, za které si postupně zahrajete. Dvojice CEL agentů, Charlie Regis a Max Lao, vyšetřují brutální sérii vražd, za kterou stojí Mindjacker – osoba co krade paměť mozku takovým způsobem, že ho přitom úplně zničí. Ve fiktivním městě Newton má totiž skoro každý „díru do hlavy“ a možnost se připojit k síti Trance, což je vlastně takový Matrix Technobabylonu. Někteří lidé jsou na něm závislí, agenti ho používají k rychlému získávání informací a takový Charlie je staromilec a připojit se nenechal. Přesto se musí smířit s dohledem umělé inteligence Centrály, která město efektivně řídí, i když kvůli tomu občas musí jednat velmi chladně a strojově.

Technobabylon

Třetí hratelnou postavou je Latha Sesame, která všechen čas tráví v Trance a kterou se někdo pokusí zabít. Příběh se postupně zkomplikuje a osudy postav se propojí. Charlie je vydírán a padne na něj podezření z vraždy, Max je na něj nasazena, Cetrálu chce někdo potopit a s Lathou se spojí nezávislý tisk, snažící se zjistit pravdu. A aby toho nebylo málo, vše má kořeny v minulosti, kdy Charlie, tehdy ještě genetický inženýr, pracoval se svojí manželkou na revoluční umělé inteligenci (hádejte jaké). Skoro každá postava vystupující ve spojitosti s Mindjackerem je též spojena s touto historií, takže z příběhu jde hlava kolem.

Takové vrstvení příběhových rovin způsobí, že se někteří hráči možná ve vyprávění ztratí. Vše do sebe ovšem zapadá a Technobabylon tak působí velmi propracovaným dojmem. Tohle je cyberpunk, jak má být. Herní svět je skvěle promyšlen. Máme tu sice některé klišotropy, jako všeřídící AI a virtuální realitu, ale ze spousty detailů jsem cítil svěžest. Hipsteři si například pomocí programovatelných nanobotů způsobují příznaky vážných chorob. Jak jinak se lépe vyčlenit ze společnosti? Ve speciální restauraci si zase můžete dát klonované lidské maso. Kuchyně pak spíš připomíná scénu jako z nějakého hororu.

Technobabylon

Vyprávění rozumně osciluje mezi bohatými dialogy, kterých je asi v rámci historie Wadjet Eye Games nejvíce, a chytrými hádankami. U žádné jsem se nezasekl a vždy jsem byl na správné koleji. Rozhodně nepůsobí jako umělé zábrany pro prodloužení herní doby, která činí zhruba 10 hodin. Na druhou stranu nejsou úplně jednoduché. V mantinelech světa dávají smysl, když se nad nimi zamyslíte. Já si velmi oblíbil tu, kdy musíte použít rozdělovač osobnosti na syntetickou služku, aby vyzradila tajemství svých pánů. To se musíte porozhlédnout po bytu, nalézt další umělé inteligence a vhodně je propojit.

Takové „fyzické“ puzzly se váží na dvojici agentů. Latha se zase kdykoliv může připojit do Trance a využít ho ve svůj prospěch. Hned v úvodu je uzamčená v bytě a aby se dostala ven, hodil by se jí kovový příbor. Automat ovšem tiskne plastový. Univerzálním pomocníkem je ve hře wetware, gel plný nanobotů, kteří se připojí do jakéhokoliv novějšího elektronického systému. Když náhodou nevíte jak dál, prostě použijte na vše wetware. Tak si Latha například může promluvit s otravným automatem na jídlo nebo s dveřmi, které reprezentuje rytíř ve zbroji.

Technobabylon

Jak postupujete hrou, začnete si všímat dalších drobných detailů, které dávají světu hloubku. Počítačové terminály mají například telefon a i když vytočíte úplně náhodné číslo, někdo to zvedne. Variací je snad několik desítek. V komunikátoru si můžete zahrát upravenou verzi kámen nůžky papír a po několika hrách musíte čekat, nebo zaplatit drobný poplatek (mikrotransakce jsou tu čistě jako forma parodie – ve skutečnosti peníze nijak poslat samozřejmě nelze). A nebo si můžete přečíst novinky ze zpravodajského webu, které se pravidelně mění.

Těch deset hodin herní doby je zapříčiněno právě tím, že budete vše prozkoumávat (a že toho je), počtem hádanek a dialogy. Technobabylon vychází ze třech freewarových dílů, které jsou spojené dohromady, zakončeny a notně vypulírovány. Grafika je až na to nízké rozlišení opravdu pěkná a plná barev. Oproti předchozím hrám z produkce WEG je také bohatě animovaná. O hudbu se postaral Nathan Allen Pinard, kterého jste možná slyšeli v Gemini Rue. Dabing je už klasicky na úrovni a mezi nezávislými adventurami nemá konkurenci. Tentokrát se plejáda dabérů ještě více rozrostla, takže si duplicit skoro nevšimnete. Zvláště Charlie a Max jsou díky svým hlasům opravdové osobnosti.

Technobabylon05

Na Technobabylon nemám skoro žádnou kritiku. Jedna scéna, zhruba uprostřed hry, působí opravdu divně. Postavy se v ní chovají skoro až apaticky vzhledem k nastalé situaci, ale to není až takový problém, abych s ním musel titul mlátit. Ve skutečnosti je totiž z mého pohledu mnohem lepší, než třeba (relativně) vysokorozpočtový Broken Age. Dabéry sice moc porovnávat nemohu, ale pokud jde o propracovanost světa, využití postav a logické hádanky, na všech těch frontách Technocrat a Wadjet Eye vyhráli.

Web: http://www.technocratgames.com http://www.wadjeteyegames.com

Steam: http://store.steampowered.com/app/307580

GOG: https://www.gog.com/game/technobabylon_deluxe_edition