The Witness není Myst a je mi záhadou, proč panuje jakési obecné přesvědčení, že se ponese ve stejném duchu. Možná to bude tím, že Jonathan Blow (který mimochodem není jediným vývojářem The Witness) se v různých rozhovorech o Mystu často zmiňoval, nejspíše však mnohým uniklo, že ne vždy kladně. Toto je jeho představa ideální logické hry a už jen kvůli tomu od ní není vhodné chtít to, co vám prostě nemůže nabídnout. Tuto chybu dělají jak hráči, tak i někteří recenzenti. Stejně tak nejde The Witness zařadit vedle The Talos Principle ani Portal 2. Není to ale nutně chyba. Ne každá logická hra se musí držet stejného mustru.

Zaškatulkovat The Witness tedy není až tak lehké. Svojí přímočarostí mi připomíná různé logické hříčky, které mnozí vyhledávají na internetu pro zahnání nudy. Panely jsou totiž takřka jediným způsobem, jak se hádanky řeší. Na nich se nacházejí mříže, po kterých táhnete linku z počátečního místa do vyznačeného cíle. Vtípky o simulátoru odemykání mobilního telefonu nejsou úplně vedle, protože všech těch několik set hádanek ve hře se řeší úplně stejně – tažením linky. A přesto si troufám tvrdit, že jejich rozmanitostí The Witness strčí do kapsy i The Talos Principle.

Panely totiž slouží pouze jako jednotné ovládací rozhraní. Hádanky pak vycházejí z toho, jakou cestu po bludišti zvolíte. Řešení se občas nalézá přímo na panelu ve formě symbolů, velmi často však musíte využít prostředí opuštěného ostrova, na kterém se nacházíte. Obě části jsou velmi těsně propojené. Odstraňte ostrov a necelá polovina panelů se stává neřešitelnou. Rozmanitost hádanek je tak opravdu široká.

The Witness

Nejdříve vás hra na sérii jednoduchých panelů naučí pravidlům dvou symbolů. Pokud nepochopíte jejich vnitřní logiku, moc daleko se nedostanete, i když už od začátku máte zpřístupněno dobrých 70 % ostrova. Logika symbolů ovšem není nijak komplikovaná. Některé definují, kudy musíte linku protáhnout, jiné zase definují části mříže, které od sebe linkou musíte oddělit. Obtížnost pramení z toho, jaké kombinace symbolů na panelu jsou. Velmi se mi také líbilo, jak hra postupně škálovala obtížnost. Když mi nějaká hádanka přišla neřešitelná, bylo to pouze tím, že jsem ještě nenašel sérii jednodušších panelů. Validním řešením záseku je tedy projít jinou část ostrova, nebo se pokusit získat pravidla nového symbolu testováním. Nemyslím teď testování hrubou silou, které k ničemu nepovede. Obtížnější panely ale často obsahují symboly z počátku hry, které už znáte a které vám pomohou přijít na řešení.

Často se ale stane, že se panel tváří jako hrad v Karpatech a je úplně prázdný. To musíte začít hledat řešení ve světe a v takovém případě The Witness exceluje svojí originalitou. Správnou cestu linky skrze mříž může skrývat stín, odraz světla nebo samotné prostředí, když na panel koukáte ze správného místa a úhlu. Najít takové řešení ovšem není o náhodě. Často ho máte přímo na očích, jen si ho prostě nevšimnete. Hra opravdu důkladně testuje vaši pozornost a já si po pár hodinách uvědomil, že hledám skrytý význam v každé druhé hromádce kamení. S pozorností jsem to trochu přeháněl, ale není chybou říci, že každý model je do světa pečlivě umístěn a mnoho z nich hraje v hádankách důležitou roli.

The Witness

A pak je tu ještě jeden typ hádanek, který jsem zatím nezmínil a ani ho nebudu vysvětlovat. Není až tak obtížný, jen opravdu důkladně otestuje vaši pozornost (jako by to už tak dobře nedělaly klasické hádanky) a když jsem ho objevil, The Witness mě svojí nápaditostí opravdu uzemnil. Už dlouho jsem nehrál tak dobrý logický titul. Jak je to ale s výplní ve formě příběhu? Ten tu bohužel není tak, jak byste asi chtěli. Ostrov je neobydlený a pouze sochy lidí tu a tam beze slov napovídají něco o jeho minulosti, stejně tak jako architektura budov několika generací. Nadabované audiology s nimi nijak nesouvisejí. Jedná se totiž o citáty významných filozofů a vědců.

Už několikrát jsem četl, jak moc je The Witness domýšlivá a snobská, což vůbec není pravda. Ve skutečnosti je úplným opakem těchto výrazů. To, co vypadá jako hádanka, to opravdu hádanka je. Audiology si na nic nehrají a i když působí trochu odtrženě od herního světa, svým vyzněním se vlastně docela hodí k hratelnosti, která se točí okolo objevování a překonávání problémů. The Witness nic nepředstírá, dokonce ani zájem o hráče ne. Když vyřešíte sérii obtížných hádanek, neodmění vás příběhem, ale dalšími hádankami.

The Witness

Na druhou stranu ale žádná jiná logická hra nedokáže tak dobře vytvářet okamžiky prozření, kdy se vám zničehonic před očima objeví řešení zapeklitého panelu. Uspokojení z vyřešeného problému je opravdu veliké a je jediným hnacím motorem vašeho postupu. Taková čistota herního designu se mi velmi zamlouvá, ale dokážu pochopit, že rozhodně nesedne každému. Kdyby podobných her vycházelo příliš mnoho, brzy bych také zatoužil po nějaké příběhové lince. V případě The Witness mi ale příliš nechyběla.

Trochu mě překvapilo, že je hra docela náročná na hardware. Většinu času se snímkovací frekvence držela někde mezi 60 – 70 fps. Na vrcholcích kopců, kde bylo možné dohlédnout na druhou stranu ostrova, se pohybovala okolo 30 – 40 fps (což zapnutý VSync zaokrouhlil na 30). Hned po spuštění jsem zaregistroval několik silných propadů, protože hra ještě načítala grafické asety. Tyto propady po chvíli ustaly. Vlastně to nejsou až tak špatné výsledky vzhledem k tomu, že AMD HD 7850 už má svoje nejlepší léta za sebou.

The Witness

I přes silnou stylizaci však grafická karta vykresluje značné množství vegetace a odrazy v reálném čase, což se na výkonu vždy podepisuje. Všiml jsem si také globálního osvětlení (GI), je však pravděpodobné, že je zapečené do textur a na výkon tak má zanedbatelný vliv, nebo je falešně implementováno pomocí bodových světel. Tak či tak budete muset se starší kartou snižovat detaily, což se děje v ne zrovna propracovaném menu při spuštění. K dispozici jsou tři předdefinované volby kvality a už na medium hra sníží své interní rozlišení odhadem na polovinu nativního, takže je obraz nepříjemně rozmazaný. Ano, samostatná položka pro nastavení rozlišení není přítomna. Updaty by ji snad měly v budoucnu přidat. Ten minulý například přidal FOV.

Při nastavení nejvyšší kvality se ovšem na hru skvěle kouká. Stylizace kombinuje modely s plochým stínováním (low poly) a hladkým, které využívá normálové mapy. Technicky vzato je to jako kombinace pixel artu a vektorové grafiky, v tomto případě však spolu vše perfektně funguje. Každá část ostrova vypadá trochu jinak. Poušti dominuje kontrast zářivě modré oblohy se žlutí písku. Bažinám zase vévodí zeleň a různě obarvená voda. Opodál narazíte na podzimní les, který vám vypálí zrak agresivní oranžovou. Když budete dávat pozor, všimnete si také spousty skrytých detailů. Některé sochy různých velikostí spolu pod správným úhlem pohledu interagují. Na jiném místě zase různé stíny vytvářejí zajímavé kombinace. Jsou to drobnosti, které ocení jen ti pozorní.

The Witness

The Witness tak razí minimalismus na všech frontách a když vás nechytí styl hádanek, pravděpodobně vás ani zpracování světa nebude zajímat. Je škoda, že je hra tak specifická a necílí na širší publikum. Komu ovšem absence příběhu nevadí, ten je odměněn excelentně navrženými hádankami. Osobně jsem se nemohl od hry odtrhnout, dokud jsem se za asi dvacet až třicet hodin nedostal k závěru. A to jsem nedokončil tři lokace a plno hádanek, které s panely nesouvisejí. Odhaduji, že mi 100% dokončení potrvá asi dalších 10 – 20 hodin. Čímž se dostávám k poněkud vyšší ceně 40$/37€. Není to málo, ale vzhledem k herní době a kvalitě zpracování mi přijde adekvátní.

The Witness není Myst.

Web: http://the-witness.net/

Humble Store: https://www.humblebundle.com/store/p/thewitness_storefront

Steam: http://store.steampowered.com/app/210970/