Ve třetím tématickém článku o nepovedených Kickstarterech se podíváme na opravdu velké průsery, které dost možná mají na službu daleko větší dopad, než pár nezajímavých projektů, které jsme zmiňovali v předchozích článcích.

Areal

To se tak na crowdfundingové službě objevil projekt, který má duchovně navazovat na Stalkera a dokonce na něm má pracovat hlavní designér hry. Fanoušci začnou zběsile přihazovat, i když je stanovená částka na hru takového rozsahu malá. Navíc propagační video neukázalo nic ze hry. Místo toho bylo plné záběrů ze Stalkerů a několik málo pohledů na monitory vývojářů, kde běželo něco na Unity enginu, i když se autoři holebdají vlastním enginem. Samozřejmě následně přišel skepticismus a backeři rozjeli detektivní pátrání po autorech, jejichž pozadí bylo docela nejisté.

Například fotka Petera Dushyskyiho byla stažená s veřejné databáze fotek a update na Kickstarteru na to reagoval tím, že fotograf opravdu vývojáře fotil a následně fotky nahrál do foto banky. Dobrá, to smysl dává, ale obecně to vzbuzuje nedůvěru. Následně studio Vostok Games (kde pracuje většina autorů série Stalker) prohlásilo, že onen hlavní designér Stalkera, Alexey Sytyanov, vlastně byl řadový zaměstnanec a poslední slovo rozhodně neměl. Také se potvrdilo, že se Areal prezentoval cizími artworky. Nutno ale podotknout, že článek Vostok Games byl v určitých ohledech až příliš přehnaný a následně byl smazán. Faktem ale je, že se Areal přiživil na záběrech ze Stalkera, přičemž samotná hra nic neukázala. A propagovat svoji hru cizím grafickým materiálem také není úplně ok.

West Games, ono nevěrohodné studio se proti všemu ohradilo, ale přiznalo, že by měli vážně něco ukázat ze hry. Nejprve ale zveřejnili docela neprofesiální a nekvalitní video, na kterém jsme alespoň viděli, že vývojáři jsou doopravdy reálné osoby. Záběry ze hry ale nikde. Po předlouhé době nakonec video z prototypu vyšlo. Jak jinak se jednalo znovu o záběry z Unity. Bystří backeři si všimli, že modely nejsou originální, nýbrž jsou z balíčku modelů, který si z Unity obchodu můžete koupit. To samozřejmě není nelegální, ale používat nekvalitní zakoupené generické modely v tak ambiciózním titulu je prostě velmi nevhodné. Ba co víc, v obchodu si můžete zakoupit i FPS modul, který do vaší hry přidá klasický first person pohled a pohyb. Těžko říct, zda byl použit i v ukázce, ale nedivil bych se tomu. Takový prototyp lze tedy s trochou zkušeností dát dohromady v jednom člověku klidně i za jednu hodinku. Ani tu mapu není třeba dát dohromady, protože některé balíky modelů obsahují i ukázkové mapy.

Tok financí se skoro zastavil a jeden by řekl, že se projekt nezasponzoruje. Pak ale přišla další podivnost. Autorům prý přišel dopis podepsán samotným prezidentem Ruska, ve kterém tvrdí, že ho na projekt upozornila jeho dcera a on, jako vášnivý hráč, by rád autory pozval do Kremlu za to, že si hru vyzkouší. Docela přitažené za vlasy, že ano? Vzhledem k aktuální situaci na Ukrajině velmi pochybuji o tom, že Putin se bude starat zrovna o hry. A když už to s projektem vypadalo bledě, v průběhu dvou dnů dva lidé přihodili dohromady něco okolo 25800 dolarů. To je většinou příznak toho, že samotní autoři dohazují potřebné finance, aby získali ten zbytek, který by byl jinak vrácen backerům. Dva dny před úspěšným koncem byl projekt zastaven samotným Kickstarterem.

Jaké by si měli vývojáři z takového průseru vzít ponaučení? Neprezentujte se cizím materiálem, ať už zakoupeným, či ukradnutým. Prezentujte se kvalitním materiálem. Nechlubte se tím, co nemáte. Přitažené historky o prezidentech si nechávejte pro sebe, i když by úplnou náhodou mohly být pravdivé. Buďte transparentní a nemlžte okolo svého projektu.

Confederate Express

O Confederate Express už jsem jednou psal. Jednalo se o izometrickou pixel artovou akci proti zombíkům, která využívala zajímavý dynamický nasvětlovací engine. Dokonce jsem uvažoval, že sám něco přihodím. Vlastně se můžete divit, proč projekt vůbec zmiňuji, když  místo požadovaných 10000 dolarů vybral dokonce 39739 dolarů? Protože i přesto se jedná o velmi nepovedený Kickstarter. Po úspěšném zasponzorování to tak ovšem nevypadalo.  Venku bylo technické demo a update dokonce zmiňoval, že skoro každý stretch goal bude splněn, protože autoři dostanou další investici výměnnou za výpomoc jinému týmu s jejich projektem. Tato výpomoc byla odhadnuta na 2-3 měsíce práce. Taková spolupráce nakonec může přinést jen výhody, takže co by mohlo dopadnout zle?

Vlastně docela hodně věcí. O tři měsíce později vyšel další update, který se tentokrát zmiňuje už pouze o jistých vylepšeních enginu, které jsou demonstrovány na obrázcích z onoho druhého projektu, který už měl být podle prvotního odhadu dokončen. Na stavu samotného obsahu Confederate Express se toho nejspíš moc nezměnilo. Backeři čekali další čtyři měsíce, než se dozvěděli, že sesterský projekt je rubačka Knuckle Club běžící na enginu Confederate Express, jehož vývoj se odkládá na neurčito. Kompenzací jim ale měl být jakýsi balíček odměn vztahující se ke Knuckle Club.

To ale není vše. Kilobite šli s Clubem na Kickstarter. To samozřejmě u fanoušků vyvolalo zlobu. Takže ten malý projekt co měl trvat pár měsíců se protáhne na 11? A co ta zmiňovaná výpomoc? Vždyť ten projekt založilo studio, co dělá na Expressu. To znovu vybírají peníze, když předtím přetáhli svůj cíl skoro 4x? A tak i když Knuckle Club vypadá velmi dobře, za prvních 9 dní kampaně přispělo jen 61 lidí částkou 653 dolarů, přičemž cíl je nastaven na 25000 dolarů. Většina těch lidí také přispěla jen minimum, aby v diskuzi mohli na plnou hubu vyjádřit svůj názor.

Poslední update Expressu lecos vysvětluje. Podle všeho investoři studio odkoupili a podmínkou investice bylo, že Knuckle Club bude první hrou využívající jejich interní engine. Hlavní tvůrce hry Maksym Pashanin z toho měl hlavu v oblacích a kontrakt podepsal. Práce se pak nabalovala a milestony se nestíhaly. Nicméně teď se na Expressu zase pracuje a měl by snad být dokončen koncem tohoto roku. To ovšem nic nemění na tom, že je to slib a dost možná se vydání zase posune. A také dobrá pověst studia utrpěla. Knuckle Club se rozhodně nezasponzoruje a hráči si pak dvakrát rozmyslí, jestli Kilobite v budoucnu podpoří.

Yogventures

I ve třetím případě se projektu povedlo vybrat požadovanou částku a nakonec se backeři výsledku jen tak nedočkají. Za hrou Yogventures stojí Yogscast, což je velmi populární skupina Youtuberů a zajímavý případ sám o sobě. Zatímco klasickým novinářům se přestalo věřit v nezaujatost, Youtubeři se orodovali za nezávislost a upřímnost. Faktem ovšem je, že tvorba herních videí je tvrdý byznys, kde jsou do vás schopni cpát reklamu a vůbec na to předem nemusí upozornit (technicky vzato musí, ale mnoho jich to nerespektuje). Zatímco na Indie Game Magazine se snesla vlna kritiky za to, že za hlubší recenzi chtěli zaplatit, Yogscast zašel dál a za promo je schopen od vývojářů chtít dokonce podíl ze zisků.

A takové promo je nebezpečné, protože mnoho mladých hráčů bere Youtubery jako své kamarády a vágní upozornění mohou velmi snadno ingorovat, přehlédnout či nepochopit. Dejte také vedle sebe dvě hry, přičemž jedna na podíl přistoupí. Hádejte, o které se nakonec natočí video. Na jednu stranu tu tedy máme Phila Fishe který tvrdí, že Youtubeři by měli platit jemu za to, že mohou hrát jeho hru. Na druhou stranu tu máme takzvané baviče, kterým nestačí zisky z reklam, a nebojí se natáhnout ruku i k vývojářům. Říká se, že nic není jen černé a bílé. Kéž by to platilo i v tomto případě.

V roce 2012 se Yogcast vydal na Kickstarter s ambiciózní hrou Yogventures, kterou pro ně vyvíjelo studio Winterkewl Games LLC (to si zapamatujte), i když v popisu projektu Yogscast mluvil hlavně za sebe. Pokud šlo o hru, jednalo se v podstatě o kopii Minecraftu, akorát v mnohem větším rozsahu. Náhodně generovaný svět který lze měnit, bohaté podzemí, craftovací systém, fyzikální engine, multiplayer, využití technologie Marching Cubes a podpora modifikací. Tohle by byl nákladný a náročný projekt i pro velké studio. Jednalo se nicméně o debut Winterkewl Games a jejich rozpočet byl pouhých 250000 dolarů, přičemž vybrali 567665 dolarů. Už od začátku muselo být jasné (a někteří to také předvídali), že tento projekt může velmi jednoduše dopadnout zle.

A to se nakonec stalo. Díky špatně navrženému rozpočtu a nezkušenosti studia, které ani nemělo programátora, prostě brzy došly finance. Jednomu grafikovi bylo dokonce vyplaceno 35000 dolarů za dva týdny práce. V tu dobu také přijal práci u LucaArts a tudíž se nemohl věnovat hře. Studio kvůli nedomyšlenému kontraktu pak nemohlo dostat tyto peníze zpět. Zakladatel studia Kris Vale byl následně nucen Winterkewl Games zavřít a nedokončené střípky hry dal nazpět Yogcastu. V updatu se také rozepsal, co se stalo, kam šly peníze a backerům se omluvil.

Tak upřímný Yogcast ovšem nebyl. Zakladatel Lewis Brindley napsal backerům email, že je vlastně dobře, že Winterkewl Games na hře přestalo dělat. Nezapomněl dodat, že to byl projekt studia Winterkewl Games a že i když Yogcast není povinen tohle řešit (jako kdyby v popisu projektu nebyli asi tak 10x zmíněni), přesto chtějí udělat správnou věc a backerům nabídnou hru TUG vyvíjenou ve spolupráci s Nerd Kingdom, která by měla nabídnout podobný zážitek, jako Yogventures. Mnoho lidí ovšem TUG nechtějí, nebo ho také zasponzorovali na Kickstarteru. Bohužel asi mají smůlu. I když je spojitost hry s Yogcastem více než zřejmá, na Kickstarteru byl projekt pod Winterkewl Games a ze zbankrotovaného studia těžko něco vytřískáte.

Ať už si o aktérech jednotlivých kauz uděláte obrázek jakýkoliv, faktem je, že Kickstarter je divoký západ a neměli byste dávat projektům více peněz, než kolik jste ochotni ztratit. Podívejte se, kdo za projektem stojí a zda je žádaná částka dostačující. Pokud ne, zmiňuje se projekt o nějakém jiném zdroji financí? Pokud máte pochybnosti, není nic jednoduššího, než svojí kreditku/debetku nechat odpočívat v peněžence.

Články v sérii:

Nepovedené Kickstartery #2

4 nepovedené Kickstartery