MHD není jen zkratka pro městskou hromadnou dopravu, ale také pro workshop/game jam Malá herní dílna, který se už potřetí koná na Krevetě. Byl jsem poměrně zvědav, co z něj vzejde, protože tématem byl úryvek z Lovecraftovy povídky Pickmanův model. Některé jeho povídky už dnes působí úsměvně kvůli zastaralým představám o světě a vesmíru, ale zrovna příběh o kreslíři pekelných monster si zachoval skvělou atmosféru až do dneška. Kromě tohoto zadání bylo ještě určeno omezení hratelnosti – pohyb postav musí probíhat po čtvercové mříži. Dobrovolnou výzvou bylo zakomponování fotografování do herních mechanik.

Výsledky naleznete na tomto odkazu a odkazy ke stažení zase zde. Než se ovšem pustím do vítěze, rád bych vypíchl tituly na třetím a druhém místě. Nemilostná hrana je moc pěkná logická hra, kde postupně hrajete za čtyři obyvatele domu, z nichž se postupně stávají duchové. Ke každé postavě se váží trochu jiná pravidla a cíle, které musí v omezeném množství tahů splnit. Vlastně tedy soupeříte sami se sebou, což je zajímavý a v tomto případě i dobře zpracovaný nápad.

Legend of Tenebris je povedený krokovací 3D dungeon s pastmi a několika puzzly. Téma přímo vybízí k různým soubojům s Lovecraftovými příšerami, ale chápu, že to by se v zadaném čase pro workshop těžko stíhalo. Atmosféru ale pokazil meme s Hagridem. Na násilně vložené memy mám opravdu silnou alergii a uniká mi, co na nich má být vtipného. Divná je také razantní změna hratelnosti ke konci, kdy najednou postavu neovládáte, ale vybíráte chování z několika možností, přičemž některé končí smrtí. Nemilostná hrana sice skončila na třetím místě a kvůli absenci zvuků má slabší atmosféru, ale rozhodně na mě působí ucelenějším dojmem.

Tajemství Obrazu

Vítěz Tajemství obrazu ze všech titulů působí nejprofesionálněji. Mám takový pocit, že se silně nechal inspirovat mobilním Hitman Go. Pohyb postavy probíhá tahově po předem určených cestách. I když hra obsahuje jen čtyři úrovně, přesto narazíte na tři rozdílné protivníky, které musíte různým způsobem přechytračit a obejít je. Ve většině případech k tomu použijete různé předměty. Například na démona v poslední úrovni platí fotoaparát a zrcadlo. Chvíli mi trvalo, než jsem ho porazil, ale jinak je obtížnost spíše nižší.

Tajemství hezky ukazuje, jak lze vhodnou stylizací zakrýt grafické nedostatky plynoucí z třítýdenního časového limitu. Když hra vypadá jako deskovka a postavičky jako statické žetony, není třeba nijak zvlášť myslet na retopologii a už vůbec se není třeba zabývat rigováním a animováním (což jsou dost zdlouhavé činnosti). Zatímco by snaha o realističnost vyzněla více než podprůměrně, takto je plastový vzhled přesně tím, čeho chtěli autoři docílit. A v kontextu herních mechanik titul vypadá velmi konzistentně.

Snaha o „úplnost“ se bohužel záporně projevila na dabignu. Ten je tu přítomný, ale když hlasy neodpovídají stáří postav, kazí to atmosféru. Filip Kraucher mi v roli anglického gentlemana s monoklem prostě vůbec nesedí. Myslím, že se obyčejné titulky zbytečně podceňují, protože těmi nelze nikdy nic zkazit. Bavíme se tu ale freewarovce spíchnuté v rámci workshopu, takže se nejedná o nijak závažný problém. Vlastně bych Tajemství obrazu moc rád viděl rozvedené do delší doby, s obtížnějšími úrovněmi. Cthulhu je už dostatečně vyždímaný. Více upřímných lovecraftovek na motivy jiných povídek nám nemůže uškodit.

Stáhnout z Dropboxu